<< OBSAH >>

Karel H o f f

T + Ť aneb Jak Ťapuškin nalezl smysl života na dvoře krále Tygra

Kapitola osmá

Jak se autor lekl, že mu někdo ukradne myšlenku, a jak se rozhorlil originálně proti plagiátorům.

Objasnit bývá mnohdy těžší než odsoudit, přátelé učenci. Povězte mi tedy, copak budeme pořád jen přidávat na hromadu - a pramálo k hodnotě? Copak budeme pořád robit nové knihy, jako robí lékárníci nové mixtury, a to tak, že z jedné nádobky ulévají do druhé? Copak budeme pořád svíjet a rozvíjet jedno lano? pořád šlapat stejnou stopou - pořád stejným krokem?

Copak je na věčné časy našim údělem ve všední den i ve svátek vystavovat ostatky vědění, jako mniši vystavují ostatky svatých - a jeden - jeden jediný zázrak s nimi nezpůsobit?

Copak byl člověk - tvor na celém světě nejznamenitější a nejušlechtilejší - zázrak přírody, jak ho ve svém učení nazývá Zarathustra - Šekina božské přítomnosti podle Chrysostoma - obraz boží podle Mojžíše - paprsek božství podle Platóna - div nad divy podle Aristotela - nadaný mohutnostmi, které ho od země rázem až k nebi vymršťují - stvořen na to, aby se tak bědně - tak žalostně - tak ubožácky trdloval?

Nadávat na to jako Horác, to se mi nechce - ale není-li to touha nezřízená a hříšná opsat OD NĚKOHO NĚCO?

<< OBSAH >>