<< OBSAH >>

Karel H o f f

T + Ť aneb Jak Ťapuškin nalezl smysl života na dvoře krále Tygra

Kapitola sedmá

Jak Parlament nečekaně namíchl svého krále a jak si tam na ně pan král v ll. podkapitole osobně došel.

Tygr de la Mňaukanda se zapotácel, říhl a vletěl do své úřadovny královské.

Upadl.

Poručík Pikpakpok, hrající pod stolem s nějakým chlápkem - člověče nezlob se - pravil: “Tak to je ta pomazaná hlava, nešťastný ministře.” (Jistě čtenáře napadne, že muž - ministr by měl říci něco ve stylu: Pěkně namazaná!)

(Čtenáři! - nemáš pravdu).

Tyza se usmál, vztyčil - a opřen o stůl sledoval onoho nečekaného mužského, který mu bez rozpaků vracel pohled řezaným forhendem.

“Nazdárek, příbuzný!” zachraptěl Despota.

“Mýlíš se, opilý monarcho. Já jsem tvůj ministr hospodářství a ne nějaký příbuzný,” klidně odtušil Pikpakpokův spoluhráč v člověče.

Tyza se pustil stolu a s jistou dávkou schizofrenie v oku, divnými gesty upozorňoval, že tady něco neklape, nehraje, neštymuje, nezapadá. Řekl: “Ty se pleteš! Buď si můj příbuzný, a pak možná ministr; a nebo si ze mě chceš tropit šprýmy, a to se velice divím, že s tebou hraje můj podvelitel mé Černé gardy šachy - a nezavře tě... Zřejmě mi řekneš moudře, že k sobě patříte. Nevadí, já mám ještě Sakosaka.”

Tyza se klopotně obrátil ke dveřím. Tam se kymácel Ťapuškin.

“Fuj!” citoslovecl si Despota.

V následujících vteřinách ticha zírali Tyza, ministr nepříbuzný i Pikpakpok na Ťapuškina.

“Ťap... Ťap...Ťap... Blbe, brnkni na velitele MÉ Čorné gardy", zařval král. Ťapuškin se nerozpakoval a spustil: “Brnk... brnk... brnk, brnk, brnk...” Tyza pokračoval ve řvaní: “Toto je zlehčování Mého Majestátu! Já chci Sakosaka!”

“Mám uši! Sakosak? Co to je? Není to! Je to tam!” usmíval se ministerský předseda.

“Aha,” řekl Tyza a opět se zeptal Pikpakpoka, ukazuje na nepříbuzného: “A kdo je toto, můj lojtnante!?”

Pikpakpok mávl packou, poklepal se druhou po čele a tímto mezinárodním gestem zakončil své účinkování v úřadovně. Odešel. (Ťapuškina, který mu ve dveřích stínil, jednoduše odkopl.)

Tygr usedl za stůl, dal se do hvízdání a řešení podivné přítomnosti neznámého chlápka.

Dotyčného Despotovo slídění napjaté nepřivedlo z míry; navíc prohlásil, ať si Veličenstvo nenamáhá mozeček, protože je to beznadějné a trapné. “Jmenuji se Osix la Os,” oznámil králi sebevědomě a pokračoval v žoviálním tónu: “do funkce ministra hospodářství mě jmenoval Parlament, protože vlády jaksi nebylo.”

Tyza nahodil ironický ksicht, a když se posilnil z láhve, nabídl Osixovi. La Os se způsobně zdráhal. Despota řekl (ironie supersuper!): “Jen si lokni, kocourku, než tě dám hodit z Minaretu.”

Teď již Osix neodmítl. Požil BEBUOKAN a zle zezelenal. Despota naproti tomu labužnicky mlaskl a opětovně se dotázal nedozrálého jablka, kdo mu namluvil, že je ministr hospodářství. Král z toho měl evidentně prču kvalitní. Osix nabral dech a dal se trpělivě do vysvětlování (o poznání mu kleslo sebevědomí): “Milosti, schválil mě Parlament, poněvadž tebou jmenovaní experti zmizeli i s obsahem tresoru Banky Veliké. Podal o tom zprávu obsáhlou Mourek, bratr tvůj. Po Pardálovi i Leopardovi je vyhlášeno celostátní pátrání, do kterého je zapojen ČIKŤAP, ZOS, AŠAKAK¹⁾ a policie. Pátrá se i v okolí Evropy a o spolupráci byl formálně požádán Interpol. Akci řídí Mourek, šéf ČIKŤAPU, a ručí Parlamentu, podle jeho slov, za úspěch nemalý. Tak je to můj králi, Parlament žádá mé ministrování, lid to chce a země to potřebuje.”

“Ale, ale,” posměšně ukecl král. “Co potřebuje země, nevím, zemědělec nejsem. A co chce Tymy - to vím. A proč to vím (najednou Despota opět vzpomněl Ťapuškinovo ekonomické povídání) ... Já jsem Tymy! Nový věk - obrovská žízeň. A tu uhasím pomocí spřízněných duší, celobratrským objetím etherickým... Ostatně, kde mám lahvičku...”

Osix odmítl nabídku, aby se napil a ponechal věcem volný průběh.

“Ha,” vykřikl mocnář.

Muž Parlamentu vytáhl z kapsy saka kus papíru, podíval se úkradkem na Tygra a zeptal se ho, zda má péro. Despota zrozpačitěl a zamumlal, že mu už delší dobu nepíše. Osix vyjádřil politování a řekl: “Co se dá dělat, půjčím ti své. Podepiš dekret významný.” Král zažasl nad takovou tvrdohlavostí. Zhluboka se napil a dal najevo, jak takové cáry papíru od Parlamentu U NĚHO nemají žádnou cenu. Pak se zmínil o rozehnání zákonodárného sboru, aby nemohl po nějaký čas blbnout i v jiných věcech. Postěžoval si, že taková vláda, do které se pletou blboučcí poslanci, ho nemůže bavit. Nakonec upadl do krizové situace a vyřvával, že mu kdekdo podkopává trůn. Osix souhlasně kýval hlavou, ale mezitím položil před Tygra dekret a vmáčkl mu péro mezi drápky nabroušené.

Tyza se tupě díval na arch papíru. “Co je to? Nic tu není napsané.”

Osix vzdychl nepokrytě: “Ale je, sakra. Díváš se slepou skvrnou. Je to mé jmenování; musíš ho podepsat.”

“Od Parlamentu?”

“OD PARLAMENTU!”

“Nekřič. Nic nepodepíšu.”

“Dobrá, co mám s tebou dělat. Jsi král.” Neúnavný nepříbuzný stáhl papír mezi desky s nápisem Dokumentace a vytáhl nový.

“A to je co zase,” s nevolí vzhlédl Tygr.

Osix ledabyle prohlásil, že je to návrh na zvýšení Tygrova důchodu.

Despota ožil a informoval se, kolik to dělá.

“Hodně, kamaráde, a je to dost,” vypočítal přírůstek ministr hospodářství.

“Však také: Kde holubův mnoho, tam jich ještě více přiletuje,” moudře pravil Despota a bez váhání pod razítko Parlamentu napsal - Tizuška + + + + + + +

_

Osix vysekl poklonu, pečlivě podpis pofoukal, lejstro uschoval a kvapně se vzdaloval.

Tyza chvilinku seděl a přemítal. Než Osix stačil vypadnout, Despota křikl nedůvěřivě: “Co jsem to vlastně podepsal, holomku!”

Osix stoupl na ruku Ťapuškinovi a řekl: “Mé jmenování, ale teď nezdržuj, v ekonomice naší je bordel větší než v Augiášových chlévech.”

Tyza sešpulil rty a pokyvoval hlavou jako člověk, který tušil past, ale spadl do ní, i když si myslel, že nespadne. “Aha... Jmenování... Neva... A ten první papír?”

Osix s úsměvem odpověděl: “Byl to samé - buď zdráv!”

Despota mrštil nožky na stůl a setrval ve stoickém zamyšlení. Potom si sedl a setrval v sedickém zamyšlení. “Ťapuškine, levá kulko Ajakova, MĚ nikdo neoblafne,” řekl posléze a najednou vyskočil a vykřikl: “Jde se do Parlamentu. Zasedá to sotva deset dní a už je vidět, že se blbne.

Jedenáctá podkapitola

Takový Parlament - to je věc!

Vykládá se o různých hloupostech v historii. Běžně vzdělaný Tymák se doví, když má chuť (však víme, jaká je u nás touha po vzdělání!) o jakési posedlosti Athén řešit v množství co nejvíce problémů, zjistí podobné snahy u Římanů a trapné napodobování anglické s tak zvanou Velkou radou, francouzské s generálními stavy atd. Víme, jak to dopadlo!

Svět byl potrestán parlamenty!

Tymy má v tomto směru úžasnou tradici. Už před 50 000 lety zasypávali Tymáci (tehdy se jim říkalo neandertálci, bacha!) pylem květin šéfa shromáždění - prý “snad na rozloučenou, snad v jakémsi gestu zaříkávání...” Víme, jak neandertálci dopadli: Vymřeli v Tymáky i se shromážděním. Říká se mu Parlament. Historický trest!

Než se v Tymy dostali k moci méstraníci, hrál Parlament v životě národa jakous takous roli. Dokonce sem tam něco zařídil, skoro vymyslel a téměř byl poslouchán. Má strana vnesla do běžností společenského trdlování oprášenou teorii o historické předurčenosti, o historickém voxu. Její metody se spíše podobaly boxu, ale které učení není posvěceno krví?

Teoretické veličiny méstranismu ve spolupráci se superveličinami ufONI se jaly řešit zhoubnou existenci parlamentní demokracie. Parlament jaksi nezapadal do představ o štěstí několika nejvyšších. Resumé mnoha konferencí vyústilo zhruba v tuto dialektickou větu: Někdy někde může Parlament existovat, JESTLIŽE BUDE POMÁHAT jasně vytýčenému pokroku. I vznikla (v Tymy) teorie POMÁHAJÍCÍ OPOZICE JEDINÉ PRAVDĚ¹⁾. Tímto kouzlem se zachovalo zdání, tradice i představa! Od té doby vládci v tymáckém Parlamentu pronášejí věty tohoto typu: Ať se tam vykecají!

Ano, v Parlamentu se kecá. A jak!

Co poslanec lidu, to borec, který ví, že práce kočce moc neprospívá. Našlo se pár naivních zvolených, kteří mysleli jinak, ale potom byli rádi, když je bachaři brali jako krimi zločince a ne polit přestupníky. Parlament v Tymy, to je sranda barevná Kromě toho je to velká místnost, do níž se namačká dost poslanců a hodně policistů, parašutistů a jiných dohlížejících (cvičení psi a koně).

Dost dlouho se dařilo vládcům Tymy utajovat Parlament před veřejností a až za Seržeje se o zákonodárném orgánu zmínil tt. Učinil tak svým typickým způsobem, což vyneslo všem, kteří se při příchodu bezpečnostních orgánů nacházeli v budově redakce, úhrnem 843 let vězení. I pošťák dostal dvanáct roků.

Vláda se vzpamatovala poměrně rychle. Když už tedy veřejnost o Parlamentu věděla, musel se s tím dotyčný sbor vyrovnat. A neměl to lehké, protože co se nezdařilo, co vláda pokaňhala, to odvalil Parlament. Zatýkání bylo obrovské a Seržej musel povolit několik nových stran, aby zacelil rány mezi poslanci. Doplňovací volby probíhaly každou chvíli.

Jak to v Parlamentě vypadá ...

Hlavní slovo má Má strana. To znamená, že rozkecává nápady vládnoucích. Jakmile přijde s rozumným návrhem jiná strana (málokdy!), má hlavní slovo policie a hasiči. Strany v Parlamentě se dělí do několika křídel. Vládnoucí frakci tvoří Má strana, Zrzavá strana, Černá strana, Klub alkoholiků a strana Monarchisticko - královská.

Opozici (mírnou a rozumnou) tvoří Bílá strana, k níž se druží Petriovecká strana, Černobílý spolek, Frakce strany lidové a organizace Vše pro návrat náš a váš (posledně jmenovaná užívá raději zkratku VPNNV a je proslulá nejpitomějšími návrhy; hodně podlézá Mé straně z důvodů taktických).

Třetí křídlo je ve znamení výtržníků, jejichž akce často vedly k rozehnání celého shromáždění. Sem patří Anarchistická strana, Nic neznamenající strana, Strana mírné meze, dále sdružení Mládí a extrém a konečně Strana odboje proti všemu.

Čtvrtou, absolutně bezvýznamnou skupinu dělíme na strany Pacifickou, Agrární, Sionistickou, Sociálně demokraticko republikánskou a Neoméstranickou (tato zasedá dálkově).

Když se to tak vezme, ani jedna z těchto stran nikdy neměla (a nemá) vypracovaný žádný program svého politického úsilí. Dokonce mnohý z předsedů vlastní jen mlhavé představy o počtu členů strany, kterou zastupuje. Inu, jaké počítání! Nejvtipněji (a bez počítání) to vyřešili méstraníci, kteří tvrdí, že jejich stranu tvoří celý národ.

No.

Jak probíhá takové zasedáníčko...

Za příklad nám poslouží poslední slezina představitelů lidu. Nejdříve se volí předseda schůze. Dle jízdního řádu Parlamentu se může předsedou zasedání stát kdokoli z poslanců, bez ohledu na stranickou příslušnost. Za asistence zástupců Mé strany, Bílé strany a Anarchistické strany se volba provádí taháním papírků se jmény přítomných poslanců. Čtenář se patrně s údivem zeptá: “Odkud se to tahá, vole!”

“Z klobouku,” odpovídám.

Ano, z klobouku, a to klobouku prostorného. Pokrývka koule na krku je pravidelně zapůjčovaná pro volební účely předsedou Klubu alkoholiků, o kterém se ví, že dokáže v radionce přenést fenu s pěti štěňaty. Papírky tahá speciálně cvičený vlčák a v sále je napjaté ticho. Jakmile je jméno předsedy vyštěkáno, začnou věci nevídané ani na corridě. Je-li vylosován nějaký poslanec z Mé strany (a nebo jiných stran vládnoucího křídla), vede to nutně zbytek poslanců k bouřlivým protestům, řevu o podvodech, střelbě, fackám a sem tam lokálním požárům. Zazní-li jméno někoho z Bílé strany atd., zaručeně se tahá znovu za asistence policie a kulometů. Proti předsedovi z takzvaného třetího křídla se protestuje ze zásady, poněvadž se něco musí dělat.

Když konečně parašutisté a policie uklidní poslance, zahájí vylosovaný schůzi shromáždění jak jinak než mohutnou improvizací; přitom upozorní na pozvánky, které mají mít poslanci s sebou, aby mohli hlasovat. Pozvánka vypadá takto:

Zasedání Parlamentu začíná v únoru!

Zahájení: 7,38 hod.

Ukončení: Je závislé na počtu problematických připomínek.

Program: l. Vylosování předsedy zasedání.

2. Přestávka.

3. Diskuse o minulé.

4. Přestávka; povinná lékařská prohlídka.

5. Diskuse k návrhu nového programu.

6. Závěr.

Občerstvení: Nutné.

Účast: Povinná pro ty, o nichž se bude jednat.

Poznámka: Přineste 5 tymů na pohřební věnce a kytičky. Minuta ticha byla zakázána vládním usnesením jako provokace.

Za předsednictvo: Mašlonka dlM, T1TMS v. d.

Koncem ledna se zaplní hospody kolem Parlamentu poslanci, kteří procházejí tvrdým přípravným obdobím. Posíleni spěchají do práce; sice v 10 hodin (ještě jsem neviděl Tymáka, který by podlehl Parkinsonovu zákonu o přesném začátku!) a bez 5 tymů, ale zato jsou tam všichni.

Ale vraťme se k našemu zasedání.

Předsedou schůze se stal De la Havrdax, šéf strany Monarchisticko - královské. Sotva ho vzkřísili po jeho úvodním žvanění, byla zahájena diskuse. Po dlouhé tahanici se k ejakulaci dostali takřka všichni představitelé přítomných stran. Podle obsahu a formy jejich projevů pulsovalo i shromáždění. Když hovořil T1TMS Mašlonka dlM, oposice řvala, stolky se převracely, anarchisté páchali výbuchy, policie jezdila na koních. Hovořil-li opozičník, vypínali méstraníci mikrofony, trhali mluvčímu listiny s projevem a shazovali lustry. Facek bylo jak v hospodě na Moravském Slovácku, když se hoduje. Byl bych lhář, kdybych tvrdil, že poslanci jsou pouze účastníky jakéhosi politického potlače, že jsou fakticky nečinní a nezastupují odpovědně své voliče. Nejsou nečinní: hrají karty, v kostky, čtou mravně závadné tiskoviny, píší memoáry... Hašek se kdysi kasal jakýmsi poslancem, v jakémsi Parlamentě. Vypráví, jak se ten ctihodný muž během zasedání posral.

Pha!

V tymáckém Parlamentě je tolik posraných, že ten smrad ani není cítit, jak je vžitý. Navíc se Typarlament chlubí předsedou strany Odboje proti všem Těvxem, jenž se vyznamenal souloží s prostitukou v kruhu svých přívrženců. (Jméno děvky je pro další děj významné. Pamatujte si: Liáma!).

Největší provoz a ruch v Typarlamentu nastává v okamžiku, kdy se shromáždění (včetně parašutistů, policie, psů i koní) řádně zchlastá. To se řvou hesla ala: “Tygr je vůl!”, “Mňaukandovci jsou hovada!”. Nezasvěcenec by mohl zvolat: “Jaká svoboda projevu!” Blbost! Takové pokřikování patřilo k svaté tradici a bylo do jisté míry pardonováno, jestliže neovlivnilo usnesení, které přijala Má strana. Za Seržeje se například ječelo heslo: “Seržej je senilní blbec!”

Jen jednou od nastoupení Tygra do svaté funkce Despoty přijal Parlament jiný návrh než méstranický. Pod dojmem projevu Mourka dlM ho vyslovil Klub alkoholiků. Méstraníci, ukolébáni přítomností ČIKŤAPU, se ožrali dříve a klidně čin bratrského klubu doporučili k hlasování. Návrh schválili všichni, kromě Klubu alkoholiků, který ač původce šlamastiky: Osix - ministr hospodářství, důrazně a prozíravě proti vlastnímu nápadu protestoval. “Pozdě Osixe honit,” řekl ve svém beznadějném protiproslovu Mašlonka. Parlament byl ožralý, a tak T1TMS dostal židlí do hlavy. Když klesal, stačil ještě křiknout: “Průser, to sem určitě vpálí Despota!” Ozval se šílený jásot a několik explozí.

Velitel parlamentní policie nebral slova Mašlonky na lehkou váhu a urychleně ztrojnásobil počet ozbrojenců a nechal vybudovat v oknech kulometná hnízda. Poslanci se rozohňovali, Mourek prozřetelně zmizel v tajné chodbě a Osix běžel za Despotou pro podpis a razítko. Zatím co Mašlonku ošetřovali zruční zvěrolékaři, ujal se slova předseda strany Mládí a extrém Ruxux. Zvolal: “Dnešní zasedání bude historické. Dnes nás navštíví pan král. Proto pijme a připravujme se. Vstříc vznešeným ideám. Diskutujme, jako by se nechumelilo.” Usedl a vřava rostla, alkohol bublal a sténal.

Mašlonka se vzpamatoval a odebral se na své místo vedle šéfa Bílé strany Vaxuximova. Neposeděl si dlouho, sklenice hozená ze středu Černé strany jej mrštila opět do péče felčarů. “Omyl,” řvala Černá strana, “promiň, příteli. Měl to dostat Vaxuximov.”

Ke slovu se prokousal poslanec Petriovské strany Hanof. Než však stačil zaujmout místo pro diskutéry, vrhl se na něho Švarx z Černé strany a pustil se pěstmi do plastické operace. “Ani vlastní matka tě nepozná, odporný smrade oposice,” řval černostraník. Strhujícím tryskem uchvátil možnost hovořit k plénu předseda strany Odboje proti všemu Těvx.

“Vážení přítomní! Páni poslanci, kompatrioti poslanci, jiní poslanci a naši poslanci. Mluvím i k vám, hnidy (obrátil se na předsednictvo, kde kromě poslanců seděli zástupci velikých firem, armády, ČIKŤAPU a dalších organizací)! Naše strana vyhlašuje novou epochu. Epochu revoluce. Po naší revoluci zůstanou jen naši! 30 milionů Tymáků je neřestně mnoho, proto čistkama pokrokovýma upravíme tento stav na takové tři miliónky oddaných, plně svobodných lidí. Všechno bude pracovat na venkově, potom zase ve městě. Města nebudou, potom zase budou. My vám ukážeme, co je to revoluce, hoši jiné kecy hájící. Vzpamatujte se!"

Výkřiky z pléna (bouřlivá reakce): “To je blbec!”, “Hlavu jeho do smyčky!”, “My ti dáme, ty asiate!”, “Kde mám samopal?!”, “Hanba!”, “Sláva!” atd. Zvukové efekty a jiné srandy. Tlučení židlemi do hlav okolosedících. Opět výbuchy. Házení stolů na policii. Štěkot policejních psů. Vytí raněných. Klaksony. Svistot obušků. Povely kruté...

Rozpoutala se pravidelná bitva mezi poslanci a policií a mezi poslanci a poslanci.

Asiata Těvxe čapli parašutisté a vyhodili ho z okna.

Do řevu a zmatku zvolal cvičený hlas: “Despota vstoupil!”

Pak bylo slyšet jen temný rachot, z něhož se až po dlouhé době daly pochytit a identifikovat některé konkrétní výkřiky a spílání: “Kde je to hovado?”, “Hňup!”, “Náš král!”, “Pitomče!”, “Obejdo!”, “Vrahu!”, “Miláčku!”, “Filcko!”, “Alkoholiku nade vše povýšený!”, “Kopněte ho!”, “Nafackujte mu tu zrzavou tlamu!”, “Tizuško!ů"

Tyza, opřený o předsednický stolek, mrštně uhýbal různým letícím předmětům. V sále se to hemžilo policisty. Za Tygrem se rval Mašlonka s Vaxuximovem. Stoly byly zapáleny. Hlavy také. Z balkónu vrhali pozorovatelé dýmovnice a bomby se slzným plynem. Nějaký šprýmař pustil do sálu vodu. Do místnosti vjel obrněný vůz. Před Tygra přiskočil člen strany Mírné meze a ohrožoval ho mikrofonem. Velitel parlamentní ochrany se zastavil po pěkném políčku u monarchy. Tyza mu něco řekl. Pak se nadechl a do divokého zmatku zařval: “Jste ROZPUŠTĚNI!”

<< OBSAH >>