<< OBSAH >>

Karel H o f f

T + Ť aneb Jak Ťapuškin nalezl smysl života na dvoře krále Tygra

Kapitola čtvrtá

Jak Tygr de la Mňaukanda přečetl Tymy Times a rozhodl se promluvit k národu pomocí obrázků

Král Tyza obědval, když mu důstojník Černé gardy poručík Pikpakpok přinesl 14. číslo tt (je to právě to, které jsi, milý čtenáři, možná přečetl - to je, co?).

Poručík byl rozjařen a kdyby nešel od zubaře, jistě by se smál. Despota měl rovněž skvělou náladu. Jednak nebyl u zubaře a druhak: oběd byl hojný a chutný. Stůl plný dobrot se prohýbal až hekal. Naproti Tygra seděl jeho tajemník Ťapuškin. V rohu místnosti se opřel o žulovou sochu Předka de la Mňaukanda vrchní ochutnávač královské tabule Vyblijón.Tak tedy: Tyza měl skvělou náladu. Poručík byl rozjařen, a kdyby nešel od zubaře, jistě by se smál. Ťapuškin byl ožralý a Vyblijón naštvaný, poněvadž musel stát a vážil l65 kilogramů.

To k zvážení situace stačí.

Tyza spláchl oběd džbánem BEBUOKANU¹⁾ a obrátil svou pozornost k tiskovině...

“To není ručník, hovado královské,” pravil Ťapuškin. Pikpakpok usykl úsměv a odšoural se bokem. Hovado královské se jalo předstírat, že čte.

“Co ty na to, šéfe?” otázal se poručík neutrálním polohlasem.

“Je tam málo obrázků,” odtušil Despota, dal nožky do dortu a vyzařoval spokojenost.

Stěna zarachotila, potom zaklela, otevřela hubu a v ní se objevila divná tvář a zašeptala přetajemně: “ČIKŤAP přichází.” Pak normálně řekla: “Co strkáš?”, pak zmizela se zaskučením a pak se zjevil v hubě stěny šéfko tajné služby Mourek dlM. Z kleku vzhlédl k svému monarchovi a pozdravil: “Čau.”

“Servus,” opáčil Despota.

Tak tedy: Despota už nedělal, že čte. Pikpakpok byl rozjařen a pomalu zapomínal, že byl u zubaře, ale taky zapomínal, proč je vlastně rozjařen. Ťapuškin byl normální, protože byl ožralý a už si nevzpomínal, kdy vlastně ožralý nebyl. Vyblión byl naštvaný, protože pořád stál a už si nepamatoval... Co si vlastně Vyblión nepamatoval? Už si nepamatuju. Mourek pořád klečel a JEŠTĚ mu nedošlo, že klečí. Divná tvář byla vlastně jediná v činnosti, protože se evidentně snažila uvést čelisti stěny do celistvého vzhledu. Ech, pachtil se agent ČIKŤAPU. Tyza si jediný zachoval rozhled a prvnímu ze všech mu došlo, že se asi jedná o noviny ... inu, hlava pomazaná.

“Četls ten tt?” Otázku položil Mourek a oddechl si. Už věděl, proč přišel.

“Nečetl,” odpověděl monarcha a se vzrůstajícím nepokojem sledoval pachtění čikťapáckého agenta. “Tyhle efekty byste si mohli odpustit,” řekl vyčítavě. Mourek pohladil svého podřízeného a uchechtl se. Vtom si Vyblión vzpomněl, proč je naštvaný. Byl naštvaný, protože stál a vážil l65 kg (to už víme), byl ale víc naštvaný, protože si nemohl vzpomnět, kdy stál s radostí. Proto se opřel o sochu Předka. Ozvala se pekelná pecka. Vyblión zmizel pod Předkem a oba v obrovském oblaku prachu.

Tyza kývl na Pikpakpoka: “Zvedni Předka!”

Poručík byl veden odjakživa k poslušnosti, nikoli však k práci. Ušklíbl se, otevřel dveře a houkl do chodby: “Houk, tři muži sem!”

Sotva borci naklusali, Mourek bolestně zavyl. JEHO agent konečně zavřel stěně hubu a Moureček TAM nechal nožičku. Do Ťapuškina kopla činnost. Pokusil se vstát, chtěl něco říct, ale ani nevstal, ani nic neřekl. Zůstal sedět. Přivolaní muži - bedny jasně nevěděli, proč jsou přivoláni. Tázavě pohlédli na SVÉHO poručíka, jenže ten si zrovna zase vzpomněl, že byl u zubaře a převřele sral na otázky vyskakující z panenek podřízených. Mourek řval. Tyza zachytil pohledy gardistů, uchopil je, strčil do skleničky a řekl: “Co čumíte, zvedněte HO!”

Přivolaní si odplivli (Ťapuškin spustil stěrače), rafli Mourka a natáhli šéfa ČIKŤAPU AŽ doprostřed místnosti, aniž zahlédli konec přiskřípnuté končetiny. Mňaukanda mourovatý řval nedaleko ultrazvuku. Despota zakroutil hlavou a řekl: “Tihle smrtelníci jsou ale blázni. TOHO nechte. Myslel jsem PŘEDKA - a tohle je zadek. Nechte tu prdel na pokoji a postavte TO žulové.”

Muži bleskově pustili Mourka, který poctivě dokonal svou okamžitou funkci gumy v praku a pleštil sebou o stěnu, což tato vydržela a komentovala své vítězství nenadálým, leč okamžitým, mlčením upuštěného. Načež gardisté zaklesli své packy pod TO žulové, zamrčeli - a v příštím okamžiku je dvoumetrová ŽULOVÁ socha přikryla svým historickým majestátem a tunovou hmotností.

“No...,” děl Despota a zkusil se postavit.

“Copak, hochu?” žoviálně řekl Ťapuškin (skoro to byl dotaz).

“Pravím,” pravil Tygr, “že mám na programu Hodinu Hraní. A jsem téměř nasrán.”

Ťapuškin se málem postavil, když řekl: “Papa, zastav, zastav rozladění světa.”

“Rozladění se již koná,” zařval vstoupivší osobní střelec krále Rasputin. Aby neztratil přehled (a hlavně balanc), rafl Tygra kolem ramen a promluvil ne-jasně: “Královna matka, hoši, slova jako živé věci polykající, svolává Rodinnou Radu. Chce dokázat, že není kurva!”

“Z čeho tak usuzuje?” otázal se ministerský předseda, protože věděl svoje a akademické otázky považoval za zbytečný pokus o humor.

Rasputin byl ve formě. Ječel, že královna matka dala příkaz k uzavření redakce tt a k pochytání redaktorů, protože jí byl tt přečten dvorními dámami. Pravda, jak vykládal Rasputin, budova redakce podlehla detonaci, ale čest je čest, protože kromě pitomostí v tt nalezli přivolaní hasiči i JINÉ DOKUMENTY, které královnu matku silně kompromitují, poněvadž, mají sice pravdu dalekou, tvrdí bludy, které by mohly i vzbudit síly, jež by k založení nové strany mohly vést.

“Stop, vole!” zařval Tygr de la Mňaukanda, v němž se probudily synovské city. “Se stranami nejsou žádné žerty!”

“Zvláště s velkou,” usmál se Ťapuškin.

“Tvé duchaplnosti..,” Mourek se probudil.

“Minda Ťapka prohlásila, že se musí něco udělat”,” zařval Rasputin a padl do delíria, vykřikuje věty: “Ťax je kořeň” a “Ať žije tt!.”

“Co učiníš, bráško”,” otázal se tajemník svého krále.

“Nejsou slova ani jazyky, v nichž by nebylo možno slyšet matčin hlas,” důstojně zadeklamoval Despota Demokracie - a tím vlastně kapituloval, tudíž: nezbylo mu, než se odebrat do Poradního Sálu. Pastýři světlých hvězd - totiž Mňaukandovci - se skutečně slezli ještě ten den a s radostnou ochotou si půjčovali I JINÉ DOKUMENTY, naprosto ignorujíce snahu královny matky nalézt pozitivní řešení případu pravdivé pomluvy. Členové rodiny prakticky bez přestání řičeli smíchy, gratulovali Mindě Ťapce a uváděli ji tak do panenských rozpaků a posléze do zuřivosti. Tím pádem byla Rodinná Rada neobyčejně hlučná a skončila bujnou pitkou, na jejímž konci se Despota (ještě v trenýrkách) vyšplhal na stůl a řval, že poruší vědomý návrat k nehybnému nebeskému prvopočátku a že navíc pokecá se svým národem pomocí obrázků.

Všichni zaječeli nadšením a vyrazili ihned k televiznímu vysílači. Pracovníci televize se divili, když do studia vpadli napití gardisté a policisté. Divení trvalo krátkou dobu, za pět minut nebyl v televizi žádný domorodec a RR vyšilovala při písničce “Cos porobil Pavelenko, Pavle...” Zmatek se začal rozlévat po Kočičích horách (název tv studia). Mňaukandovci bloumali po budově, řvali do němých mikrofonů a Pedro dlM se hotovil k souloži na stole redaktora zahraničního vysílání. Minda Ťapka si patrně jediná pamatovala, o co jde, a bláhově se domnívala, že by ji Tygr mohl rehabilitovat kulantním projevem před tváří veřejnosti, a proto hledala východisko. Otevřela tedy plechová dvířka s mnoha červenými blesky, neboť za nimi tušila energii. Nikdo neví, co tam tušil Ťapuškin... Krátce se zablesklo, Ťapuškin se rozžhavil, zahřměla rána - a byla tma.

Po krátké, ale hlučné poradě bylo jasné, že se musí zjednat náprava. Do Tygrogradu vyrazily kolony gardistů a policistů s úkolem sehnat elektrikáře a pracovníky televize. Byla to rušná noc. Do akcí gardy a policie se sem tam vpletly hlídky parašutistů a po zuřivých přestřelkách bylo zřejmé, že možná zahynulo asi dvacet civilistů. Na Kočičích horách se zatím chlastalo při svíčkách a děly se nejapné pokusy opět rozsvítit ministerského předsedu. Do veselého mumraje blekotal Despota Demokracie (ještě a jenom v trenýrkách), že je mu zima. Gardisté nalezli potřebné lidi, světla zazářila a zamrkala světýlka kamer. Mourek se orientoval nejrychleji. Bystře jmenoval nového ředitele TVT a dopravil Tygra před kameru nejpěkněknější. Despota usedl a do dvou minut spal. Vzpamatovali ho elektrickým šokem. Mňaukandovec hlavní zaklel, režisér se lekl, kdosi cvakl páčkou... Z obrazovek televizorů zmizel nápis “Porucha je mimo území Tymy” a sranda černobílá vnikla do tymáckých domovů.

Tyza hleděl chvíli nezúčastněně a několikrát si významně poklepal po čele, pozoruje asistenta režie, který vzrušením nadskakoval a různými divokými pohyby dával mocnáři najevo, aby se rozhovořil. Asistentova bílá košile a černé kalhoty připomněly Despotovi, že má žízeň, a proto syknul tajemně a ukazováčkem přivolával hocha k sobě. Asistent se vzepjal a odešel klidně spáchat sebevraždu.

Mocnář se zaškaredil a teprve radostně vzrušený hlas Willyho: “Ty vole, kecej něco, je tě vidět!” přivedl Tygra do jakési činnosti. Okamžitě reagoval slovy: “Sakosak, zavřít lumpa příbuzného!” Ve studiu vystřelila salva smíchu, řehonil se kdekdo, včetně asistenta sebevraha, který už visel a nožkama mrskal. V onu chvíli v Tymy mnoho lidí nemluvilo. Šokovaní koncesionáři čučeli na rozhoupaný obraz svých televizorů a nejedna podivná myšlenka prolétala jejich mozky. Televizní show bylo tak poutavé, že přerušilo i partie mariáše a jiných hazardních her i v hospodě U Lilie, kde se skrýval šéfredaktor tt Lyon Ťax. “Přátelé,” zvolal psanec, “pojďte sem. Bomba programu. TOTO ještě okolí Evropy nevidělo!”

Tyza dál okouzloval diváky u televizorů pitomými opičkami. Dvakrát spadl ze židle, a když se na ni po tvrdém boji s gravitací vydrápal potřetí, rozhlédl se a otázal se krčících příbuzných duchaplně: “Co tu dělám?”

“Zatím blbneš. Dělej něco!” pravila ponuře královna matka.

“Já jdu pryč,” sdělil Despota klidně své rozhodnutí a chtěl to dokázat. Najednou spatřil, jak se k němu plazí Ťapuškin s nějakým lejstrem v tlamičce. To jej pobavilo. Řekl: “Ty ses zase zřídil, vole starý!” Jeden z kameramanů vzal Ťapuškina do záběru a režisér, kterému bylo všecko jedno, protože chlastal přímo z lahve, pustil záběr bez váhání na obrazovky. Ministerský předseda, zažraný do představy Winetoua, se doplazil za mohutného povzbuzování až k Tyzovi a předal mu aport. Král pohladil hodného poddaného po hlavičce a tím ho dorazil. Pak se mrzutě podíval na papír a udělal pohyb, jako by končil toaletu, zarazil se, mrkl na kameru, na papír a vyvalil oči. Patrně si uvědomil, kde je, poněvadž se snažil vykouzlit důstojný výraz. Chtěl ho podtrhnout tím, že přehodí nohu přes packu, ale po několika srandovních pokusech toho nechal. Ještě několik vteřin tupě zíral do objektivu kamery, až to vypadalo, jako by přemýšlel, potom pohlédl na své trenýrky, kapku se uchechtl a začal.

“Poddaní a kompatrioti! Kompatrioti poddaní!

Přátelé. Oposice.

Události jsou evidentní pro pravdivost vět. Tato věc je v jistém smyslu tak samozřejmá, že je obtížné vidět v tom nějaký problém; v jiném smyslu je tak temná, že je obtížné vidět nějaké řešení. Není lehké být panovníkem. Občané, sešli jste se u televizorů, abyste viděli svého milovaného Despotu. Já vám slibuji, že to všechno dobře dopadne. Naše říše, i za mého panování, bude i nadále přední světová velmoc v menším, řekl bych přímo a hrdě, malém měřítku. Převzal jsem na svá bedra nelehké břemeno. Mí předchůdci byli gauneři bez kouska studu. Podváděli vás, lhali vám, okrádali vás... Je dobře, že jste to přestali trpět. Za mého panování bude všechno jiné. Jak se praví v dokumentech 1. zasedání GV Mé strany, které plně respektuji, jinak je dám zavřít.

Vůle lidu je, jak se říká mezi dobrými sousedy, vůle pravá. Půjdeme vstříc jasnu, inflaci a pokroku. Čekají nás jenom úspěchy. Abyste dobře rozuměli; nebude se poukazovat na přírodu, na objektivní okolnosti, či dokonce na vládu, nebo na Mou stranu, anebo HRŮZA OBROVSKÁ - na mne. Naopak! Půjde se ke zdroji! K lidu! A tvrdě! (Je třeba podotknout, že právě teď zahodil Tygr papír s připravenou “očistnou” řečí královny matky. Stejně z ní nepřečetl ani slovo. V tom okamžiku začali dotyčnou oblévat vodou). Spějeme k vyvrcholení. Co praví náš Veliký Svatý Ajak? Člověk byl stvořen první - hned po zvířatech. Nuže, co vyplývá z tohoto nesmrtelného výroku? První byli lidé a až PAK vlády. Vláda, holoubci, nemůže za to, co lidé pokazí... Ale může - a musí - napravovat lidi. Nadarmo se nehovoří o nápravných zařízeních. Vždy, když se hledá chyba, je třeba jít ab ovo. Všeobecný program mé vlády a Mé strany se dá shrnout do této nesmrtelné věty klasika méstranismu mě: Rozhodovat se bude podle toho, o co půjde!!! ... Mám žízeň...

Občané poddaní!

Milí zlatí, přistoupím ke svému našemu ekonomickému programu. Jenom jsme se ujali vlády a už máme nápady, které valem zlepší naši platební bilanci. Ještě to nemám-e úplně spočítané, ale dělá to hodně, řeči o tom, že nemám-e přehled o financích je nejapná pomluva reakčních živlů. Jenom já mám na svém kontě 396 miliónů tymů. A teď si představte kolik vás je, kolik je to peněz... Jinak si pamatujte tuto moji nesmrtelnou větu klasika méstranismu mě: Peníze nejsou všecko!!! ... Zase mám žízeň...

Krajani! Kompatrioti poddaní!

Posluchači! l. zasedání GV Mé strany přijalo, jak víte, mnoho zásadních rozhodnutí, která budou náročná pro vaše kapsy. Ovšem na druhé straně nesmírně rozšíří vaše duchovní kolbiště... Volá se po demokracii. A já vám slibuji nápravu. Podle výnosu demokratické královské kanceláře se MŮŽE Parlament scházet, může schvalovat a vydávat zákony a nařízení. Já to pak musím povolit, a nebo NEMUSÍM. To je, prosím, tlak lidu na mocnáře. To je, sakra, přece demokracie. Chcete snad větší DEMOKRACII??? ... Bude. Budete všichni rozhodovat - a ne jenom nějaký Parlament. Já to shromáždění rozpustím. Buď všichni - (významná pomlčka a gesto: ruka vzpažená) - a když ne všichni - (další významná pomlčka a gesto: paže vzručená) - tak nikdo!!! A basta! (Efektní oddech, vyplněný hlubokým napitím).

Kromě toho POVOLUJI opozici! Ne snad proto, aby podkopávala moji autoritu, ale musíme nějak zaměstnat dozorce ve věznicích. Jen si nemyslete, holoubci, že to bude jak za Seržeje, že bude více dozorců než vězňů. Kdeže, kdeže! Načpak platíme daně obrovské? Platíme je snad proto, aby se stovky dozorců nápravných zařízení měly dobře? Aby lenošily? Zavřu tolik lidí, že se dozorci ušoupou. Je konec odpočinku a lenošení! Praktický méstranismus nemůže plýtvat pracovními silami. Budou zátahy obrovské, neboť taková je méstranická pravda: ať padne přítel, padne-li i nepřítel!

Prostě přitáhneme šrouby. Už Svatý Ajak a já jsme řekli: Ne nepřitahovat. Morálka přitahování, naopak, výslovně obsahuje pocit pokroku. Namítne někdo úplně blbý, že politika nesnáší krajnosti a že přitahování šroubů je extrém. Hovno rozkvetlé, kompatrioti milí. Veliké Učení méstranismu dí: Plodně se nestýkají uspěchané kompromisy, ale právě extrémy! Mnoho vdov po reakcionářích si povzdechne: Stefan se postil sedm dní s bratřími. To je jasné a zásadové! A nebudu trestat jenom reakci a zločince, tedy opozici skvostného života. Pravím: Také člověk, který si jenom načrtne méstranickou teorii a nedělá nic pro uskutečnění světové revoluce, není skutečným méstraníkem. V tomto předpotopním světě si nemůžeme dovolit žádnou zženštilost! Nebuďme baby, kompatrioti. Synové méstranismu musí první chápat přirozenost nevymazatelnou, neboť každý syn je mužského rodu. Mám zase žízeň velikou...

Přátelé obyvatelé,

k výročí Nanebevstoupení sv. Ajaka vyhlašuji Alkoholický den. Je třeba se přiblížit nebesům, je třeba v mlze geniálnosti si připomenout duše, které čekají, až si odpykají své hříchy...

Kamarádi!

Jednou provždy vyřeším ten zarputilý problém s Puskem Západním. Budeme válčit! Vyženeme všechno na frontu, ať se to proběhne... V zdravém těle, zdravý vzduch. Od tymácko puských hranic je to pouhých 86 tylometrů. Naši slavní předkové přesprintovali tuto prkotní vzdálenost za TŘI dny. Zlomíme tento rekord! Je tedy jasný trend naší zahraniční politiky... ostatně si myslím, že Pusko musí být zničeno. (Tyza po pronesení této SVÉ věty hrdě povstal a každý mohl dobře vidět, že trenýrky královské jsou značně obnošené). Mimo jiné se objevily návrhy počítající s úvěry pro méně vyvinuté země. V pořádku: Přijmeme každou pomoc! (Tyza opět usedl a tvářil se melancholicky. Vzpomněl na ekonomickou instruktáž Ťapuškina a zamyslel...) A zavřu školy!! Představte si, občané, že si učitelé stěžovali a stěžují, že mají malé platy. Pro své blaho si ti blbečci budou vydělávat na stavbách mých paláců. Panečku, oni ještě nevědí, co je to bída! No, budu pomaličku končit, musíte jít ráno do práce, abysme se měli dobře. Ještě bych chtěl upozornit, že amnestii neuděluji. Jistě jste spokojeni. Nic se nemění. Má strana vykračuje rázně. Zasedání rozhodlo, i když je to ještě tajemství, a proto nedělejte paniku, o jistém vyrovnání cen, které vás nepochybně potěší, protože fůru neschopných lidí zachrání. Určitě vám zpříjemní život ještě několik maličkostí... Třeba vývoz masa do Argentiny. Uznejte, že je to úžasný nápad. Odpadne běhání, shánění, opouštění pracoviště, podplácení a neefektivní stání ve frontách... Kdybych měl hovořit o dalších zlepšeních, věru, do postýlky bysme se zajisté nedostali.

Občané,

závěrem bych rád poděkoval předem za srdečné ovace, kterými mě budete vítat všude tam, kam zavítám. Nechci vyhrožovat, ale jásejte srdečně. A prdlinec.. Mě už to nebaví.. Vás také ne... Já bych pil!!!”

Despota vstal, vysekl poklonu, těsně minul kameru a zmizel v zákulisí. “Bože,” řekl Mašlonka Mourkovi, “on nám zblbl?” Mourek, hladě si v zamyšlení bradu opěrou berly až do cvakání zubů, odpověděl pohádkově: “Ano. Tizuška je vůl.”

<< OBSAH >>