Karel H o f f

T + Ť aneb Jak Ťapuškin nalezl smysl života na dvoře krále Tygra

Kapitola třetí

Jak se Mašlonka de la Mňaukanda stal Téměř prvním tajemníkem Mé strany.

Král Tymy navštívil několik putyk, v poslední ztratil při rvačce Ťapuškina, a dostal se v policejním voze před Doupě. Tam ho čekalo překvapení v podobě strážců z ČG, kteří jej odmítli vpustit dovnitř, protože prý nebyl sobě podoben. Despota s údivem sledoval nezájem gardistů o různé jiné, daleko více podezřelé osoby, volně vcházející či vycházející z královského paláce. Jal se přesvědčovat navalené Kerbery, že je jejich vládce a panovník z milosti lidu. Marně. Pouze se dověděl, že je ožralý blb a že může dostat přes hubu. Vzal tedy (ne bez potíží) kameny a házel je dlouho s nevalným úspěchem, podněcován radostným hecováním gardistů, do druhého poschodí, kde bydlela jeho matka Minda Ťapka. Konečně šikovná dlažební kostka rozsekala okno a první dáma království vystrčila hlavu a obdivuhodný předek vrchní části vznešeného těla. Představa dyní, visících z druhého poschodí, byla sice fantastická, ale odpovídala situaci. Královna matka se s Tygrem nebavila, odmítla se za něho u gardistů přimluvit a pravila, že je dobytek, načež za prokázanou bdělost odměnila věrné strážce pozváním do ložnice své. Gardisté nelenili a v mžiku bylo Doupě bez ostrahy. Despota Tymy osamělý jak Hudson, zapřemítal o kolokroku života, odmítl volný vstup do paláce rodinného, přepočítal smutně kapesné, a protože nestačilo na bordel U turecké odalisky, vydal se k hospodě U trůnu.

Vstoupil, usedl, poručil si pivo, zamňoukal mírně, když talíř horké polévky přistál za jeho krkem, uspokojivě identifikoval bratra Mourka, který realizoval radost ze setkání šavlí do královského piva. Unaven tolikerou činností, zblbnut nádherou všedního dne, nabit chelčickou filozofií, promluvil z cesty: “Ztratil jsem Ťapuškina.”

“To je mucha, horší je to po hospodářské stránce,” uchechtl se Mourek, poručil si pivo a rozvážně se napil.

“Co je mně do hospodářství?” podivil se král a zasmál se, protože číšník upadl o nastavenou nohu zkárovaného hosta. Z kuchyně se vyřítila babka starší a dala se do zametání.

“Ty teláku, vždyť jsi král!”

Tyza bratrovu připomínku odbyl mávnutím ruky. Takovéto prkotiny mu nebudou panování rušit. Hospodářství! Ekonomika! Despota se usmíval. Blbinky hodné historického zpracování, literární slávy, kariéry opozičníků, otvírání nových vězení. Král je král. “Já su já,” pravil proto důstojně. Bylo v tom výroku vše. Ani Ludva Francouz neřekl velkolepěji svoje: "Stát jsem já!" Ludva to řekl a myslil tím cosi, Tyza byl lepší, nemyslel na nic. Ludva to řekl, Tyza tím žil. Má hospodářství vliv na něho? Nemá! Je on stát? Je! Může tedy nějaké hospodářství, nějaká výroba, nějaké trhy, nějaké peníze, nějaké úrody, nějaké neúrody - ohrozit stát? Nic takového. Je-li spokojen král, je spokojeno království, je tedy spokojeno i hospodářství. “Já su já!” řekl tedy ještě důstojněji.

“Ty si vůl,” odtušil Mourek. “Kamaráde, nebyla úroda, hladu bude, hlad plodí nespokojenost a nespokojenost přerůstá v nepokoje, nepokoje pak v revoluce. Kde jsou naše hlavy? Kde se kutálí? To si uvědom!”

Tyza se zamyslil. Úroda... Co to vlastně je? Najednou nalezl řešení. Osvíceně je zvěstoval: “Máme přece ministra hospodářství, máme dokonce - JAK PROZÍRAVÉ ODE MĚ - DVA ministry hospodářství. Ať se snaží!”

Mourek se zasmál nevesele: “Leopard s Pardálem jsou pitomci, kteří nás nevytrhnou, budeme mít veliké štěstí, když si něco ukradnou a zdrhnou. Už se těším, jak je ČIKŤAP vypátrá.”

Šéf Tajné služby se zasnil. Viděl již v duchu, v obrazoTvornosTi barevné, jak se série superTajných Tymbondů plazí přes hranice stáTů a sTáTečků, jak vnikají do zapečeTěných dveří Tajemna evropských zemí. A možná Ti blbci příbuzní zavíTají i na jiné konTinenTy a udělají mu jedinou radosT, kTeré jsou schopni. Ta rozkoš, co ho čeká, Těch sTížnosTí na minisTersTvu zahraničí, Ta romanTika osvobozování uvězněných čikŤapáků. A Těch memorand a demenTi. Sem Tam se pro efekT hodí nějaká Ta bombička... Bude To prima. Nejvyšší čas, aby minisTry vyhecoval k nějaké mohuTné zpronevěře. Rovněž se musí Ax Načičiči posTaraT o pasy a výjezdní povolení pro oba brachy. Bylo by Trapné, kdyby je čapli už v Tymy. Najednou Mourek zjisTil, že ho sedění v hospodě nebaví. (Ale seděl dál.)

“Nazdárek, můj králi,” pravil tajemník vracející se z toulek.

“Polib mi prdél, prý je neúroda,” pokýval hlavou Tygr. Drápek pochybností se zachytil v pletivu myšlenek, kterými se Despota omotal při svém filosofování o poměru panovníka a ekonomiky.

“Opravdu. Neúroda jak sviňa. Obilí je asi tolik, co je v Tymy dobrých literárních novin,” řekl Ťapuškin, sotva se napil mindogradského Prašťáku, piva to dvacetišesti stupňového.

“A kolik je u nás dobrých literárních novin?” zeptal se naivně Mocnář, hopaje na kulturní špek.

“Žádné.”

Tyza se opět zamyslil. Věru, měl bych napsat něco duchaplného, když se Despota zamyslel. Nebudu! Mám v úvazku vymýšlet duchaplnosti za blba vládce? Nemám! Když chce čtenář duchaplnost, ať si přečte něco jiného. Koneckonců je duchaplnost nepravidelná veličina, závislá na množství alkoholu v krvi. Každý filosof chlastal, Tygr chlastá taky. Tygr je filosof. Tygr se zamyslil. Pokud věděl z nepravidelných procházek po okolí, zemědělství vždycky mělo cosi společného s počasím, s lidmi, se stroji - ale s literárními novinami?

“Nechápu to!” zařval najednou. “Jak může nebýt obilí?”

Ťapuškin se nevzrušoval a Mourek pil. Vrchní se k jejich stolu zahleděl významně. Z kuchyně se vyřítila babka starší a zklamaně se vrátila.

“Obilí není, zelenina není, ovoce není, seno není, cukrovka není, brambory nejsou, nic není,” vypočítával pohromu Ťapuškin.

“Jak to? V zimě napadl sníh. Na jaře bylo sluníčko a nebyl mráz. Pršelo tak, že nebyly záplavy. V době žní svítila zase hvězda II. generace uspokojivě. Potom lehounce mírně pršelo. Ty vole, jak může být neúroda, když bylo tak fantastické počasí, že jsme se i my dostali k moci?” rozohnil se král a napil se, až hospoda zavrávorala a několik štamgastů upadlo k zemi a dobrovolně odkvačilo na záchytku.

“Právě proto, semeno hvězdné, všichni počítali s tím, že v zimě nebude sníh, že na jaře nebude sluníčko, že všechno pomrzne, že budou záplavy, že bude hmyz a různá jiná svinstva. Je beznadějné stavět se na odpor prognózám. Proto je neúroda,” pravil klidně Ťapuškin.

“Heuréka,” svitlo v bedně královské, “příští rok se zase bude počítat s příjemným počasíčkem a ono nebude. A bude zase neúroda!”

“Myslíš!” vzkřikl Mourek, kterého Ťapuškinova logika přivedla k přítomnému bzukčasu.

Tyza se však beznadějně zašprajcoval v zemědělství. “A co když bude vynikající rok, senzační počasí. Atmosférický tlak eňo něňo?”

Ťapuškin pokrčil rameny a pokračoval v zábavě: “Nebude dost strojů a všecko pojde v rozkladu hnilobném.”

“Bude počasí - bude se s ním počítat. Budou stroje!” bojoval Despota dál o svou úrodu, o své zemědělství, o žaludek svého státu, o imaginární spokojenost Já.

“Nebude dost lidí,” nedal se Ťapuškin a podrazil nohu číšníkovi. Z kuchyně se vyřítila babka starší a dala se do zametání.

“Ťapušo, ty přechlastaný meteore, chápej: počasí je krásné, všichni s ním počítají, mají stroje, mají lidi. Ha!” Despota se vítězoslavně nadmul dalším půllitrem.

“Přikvačí housenky a nevyrobí se postřiky.” (Ťapuškin se bavil.)

Král vyskočil na stůl, zacifroval a zajuchal nadšeně: “Všechno bude ideální, seš v prdeli!”

Ťapuškin pohlédl smutně na jásajícího Pomazance.

“Uklidni se a neblbni. Kdyby bylo všechno ideální, tak je konec světa.”

Používání nepravidelného slovesa být nevyvedlo Mocnáře z míry, nicméně význam pronášených šplechtů zarazil Tygra v polovině figury virtuozní, totiž v prohnutém saltě nazad. Setrval v luftě a děl: “Takže neúroda je nutná!?”

Mourek kývl, Despota sebou sekl mezi půllitry, až na zem odletěly. Z kuchyně se vyřítila babka starší a dala se do zametání.

“Po čem vlastně ti lidé touží?” blafkl Lugal.

“Konečně jsem vás našel, kulomety štěstí,” zaječel u jejich stolu Sakosak, přeskočil opěradlo židle a efektně dosedl. “Můj milý Despoto, jsem VELITELEM tvé Černé gardy, ale nejsem nějaký hejpočkej Mé strany. Aby ti bylo jasno: nejsem poslíček. Pivo! Máte utíkat na zasedání Generálního výboru. A musíte sprintovat, protože se ozvali ufONI. Konečně, čepuješ pivo z krávy, vole!”

Číšník postavil umělecky na stůl naducané půllitry, vzal prázdné, vykročil - a Mourek mu podrazil nohu. Z kuchyně se vyřítila babka starší a dala se do zametání.

Někde mezi čtvrtým a pátým krokem babky z kuchyně k místu pádu číšníka, zhruba v tutéž dobu se úplně jinde Mašlonka dlM vyptával kdekoho, kde je panovník. Odpovědi silně urážely královský majestát. a neuspokojovaly Mašlonku, který si nemohl za boha vzpomenout, proč se vlastně stará. Poslal za Tygrem (pro Tygra) Sakosaka, zapomněl, že ho vyslal, proto vyslal Pikpakpoka, zapomněl, že ho poslal, proto poslal sergeanta Gríšu, zapomněl.... Poslové mizeli v hospodách spolehlivěji, než my v černých děrách mezihvězdného prostoru a Despoty stín ne a ne se zjevit na vyleštěné podlaze Zasedací síně obrovské.

Skutečně, záhadným vrhem kostek osudu byl Mašlonka pověřen řízením I.zasedání Generálního výboru Mé strany po slavném vítězství ve volbách. Mašlonka, pravda, po této poctě netoužil, byl líný jak strom v bezvětří, ovšem Despota jej úkolem pověřil v slabé chvilce vybledlé srandy. Despotovo pověření Mašlonka přirozeně vážně nebral, dělal si z něho prču asi tři minuty, víc ne, protože nebyl schopen si cokoliv zapamatovat déle než 180 vteřin. Po uplynutí sekund se opět oddal lenošení. Věděli o jeho vrozené vadě všichni Mňaukandové, a proto mu byl přidělen k ruce prof. Zajíček, muž zajímavého charakteru, člověk toužící po realizaci politické, filosofické a v záhybech ega i sexuální. Profesor Zajíček se vrhl s nadšením sebevraha do organizace I. ZG VMS. Vyšperkoval humbuk lesklý mnohými zajímavostmi. Dokonce otravoval Tygra s žádostí o stanovení programu. Marnost nad marnost. Není tedy divu, že v řadách zasedajících převládal neklid, protože nikdo nevěděl, kdy bude přestávka v jednání. Navíc všechny trápilo nešťastné memorandum od ufONI.

“Co budeme dělat?” otázal se Mašlonka dost zoufale prof. Zajíčka. Muž interesantní vyjádřil tikem svůj intelektuální úpadek. Jednu chvíli jej dokonce velmi silně uhodilo zjištění, že neměl ukvapeně zamítnout návrh Pardála dlM, který se domníval, že hezkým úvodem by mohl být tymácký striptýz, zakončený souloží ve stoje.

Méstraníci rozechvěle čekají na zahájení. Dočkají se, Tygr se svými věrnými se blíží. Jdou po normální ulici a patrně přijdou. Horší by bylo, kdyby přijali návrh Mourka a cestovali tajnou chodbou ČIKŤAPU. TO BY NEPŘIŠLI. Takhle asi docupitají. Asi. Asi.

Má strana - slunečno. Strana vyjadřující svým názvem vše. O jejím vzniku se moc konkrétního neví, i když se naleznou práce alafundované, jejichž autoři tvrdí, že zakladatelem MS byl Pomlčka dlM¹⁾. MS sdružovala všechny, kdo se sdružovat chtěli. Byli v ní dělníci, ale i členové královské rodiny (ti především), byli v ní chytří i blbí, bohatí i chudí, kariéristé i idealisté, její legitimaci nosily zastrčenou v podprsence prostitutky, visela knížečka tato často i nad plotnami nudících se domácích buchet. Má strana byla ideální pro hochštaplery i pro stavitele budoucího. Fascinoval její program, přitahoval svou nejasností. Všem sliboval vše a byl tak šikovně koncipován, že se na něho nedalo zlobit, když prostě nevycházel.

Ústřední výbor tedy čekal. Čekal a pil. Zatím málo, ale to se šetřilo, protože nikdo nevěděl, jak dlouho zasedání potrvá. Jenže každé čekání má svůj konec.

I sestoupil bůh mezi své věřící. Zakopl na schodku a kutálel se až k prvním stolům. Celí DVA méstraníci přiskočili a snažili se svého krále zvednout. Ťapuškin je odstrčil hravě, lugal si lokl Bebuokanu a hrabal se s jistotou mlékařského koně za řečnický pultík. Ze sáčka uňufaného vytrhl Despota cyranovsky papír, položil ho před sebe a zahleděl se imperátorsky do dálky nám nepochopitelné.

Profesor Zajíček vyskočil ze svého místa a nenápadně zamlátil dlaní o dlaň. Méstraníci, chápající fakta záhadnou poetickou oklikou, která neměla daleko k šátku přes oči, rázem vylétli a začali zuřivě projevovat nadšení.

Tygr zvedl ruce do V a prohnal tvář výstavou výrazů až k vítězoslávě naučené. Po pěti minutách, och, toho tření dlaní, patrně pocítil tíži v rukách a chtěl jim ulevit opřením o pultík řečnický. Minuly packy královské pultík a neopřely se, srando veliká. Despota praštil hlavou o dřevo tvrdé a už byl na zemi.

“Nikdo zajisté nikdy nezjistil "setrvačnost"; nevíme, zdali vskutku nehybná koule nikdy se nehne, nepohne-li jí násilí, jen předpokládáme, že pojem setrvačnosti, jasně formulovaný Galileim, se osvědčí. Tys musel být Galileiho kamarád,” řekl Ťapuškin Tygrovi, když Despotu opřeli kompatrioti o řečniště.

“Zacláníš. Rad (i) l bych ti, abys vypadl, když mám hovořit ke svým věrným,” pravil Mocnář.

“Hovoř, hochu, hovoř.” Ťapuškin usedl mezi vyvolené.

Král Tymy se usmál do sálu. Byl to nečekaný úsměv a mnozí z přítomných v prehistorii své poctivosti zahlédli otázku, zda doopravdy vědí, kde jsou. V každém případě recitovat nešlo, čas pubertálních záchvatů po pravdě a čestnosti zmizel v měšťáckém chápání faktů. “Kdo jednou prožil své mlčení v době, kdy měl mluvit, jistě beze zbytku chápe. Konečně, jsme neuvěřitelně chápající národ,” napsal Xeliex ve své studii “Být občanem Tymy, znamená v podstatě držet hubu!”

Tygr se usmál ještě jednou a řekl kouzelně: “Děkuji vám za účast.” Sebral papírek ušmudlaný a šel si sednout. Narazil si kostrč těsně vedle židle a slyšel Ťapuškina: “Měl ses zeptat, kdy jim jedou vlaky.”

V sále se vytvořila rázem atmosféra s ozvuky rozpouštěného tělíčka homo sapiens v kyselině sírové. Deset minut se přítomní ukázněně rozpouštěli a Mourek přesvědčil Mašlonku, že mu dal Tygr přednost. Mašlonka se ošíval, protože nevěděl, jestli si zapamatuje cestu zpátky. Málem Mourek Mašlonku lištil, ale Ťapuškin pravil: “Pamatuj, hňupe k pohledání, že jsou to kočky. Věz, že i Konfucius kočky miloval a že Muhamad jednou při svém kázání uřízl cíp svého pláště, aby nevzbudil kočku, která na něm spala. Ty si můžeš uříznout i šráky a nikoho neprobudíš.”

“Myslíš?” rozpačitě se ošíval kocour béžový a nevěděl na čem je.

“Mám ti TO VYSVĚTLIT JÁ!” zařval Mourek a Mašlonka vykročil.

Každý proslov je nečekaná záležitost. Je dokonce nečekaná i v okamžiku, kdy všichni přesně vědí, že proslov bude. Během promluvy se totiž může přihodit takřka vše a naslouchající dokonce po tom touží. Přejí řečníkovi samé příjemnosti, dělají, že si dělají poznámky, počítají přebrepty, čárkují oblíbená slova mluvky, kreslí pandrláky a těší se na přestávku. Z proslovu není schopen zopakovat ucelenější myšlenku absolutně nikdo, ani řečník, ani naslouchající. Ne snad proto, že by v prokecu myšlenky nebyly, ony jsou, protože myšlenka je de facto vše, ale proslov prostě nemá obsahovat žádné náročnosti, a taky je nikdy neobsahuje. V čem tedy spočívá nečekanost každého veřejného projevu? V počtu, silně nepravidelném a nepředvídatelném, blbostí nejasných. Kdo řekne nejvíce jasných blbostí, ten mnoho úspěchu nikdy nedosáhne, jednoduše řečeno: zklame své posluchače a udělá nejlépe, když urychleně ukončí svou řeč a navrhne přestávku. Mnozí veřejní činitelé takový absolutní cit mají a dopracovali se k němu cestou nelehkou a strastiplnou, často značkovanou údery kamení, hvízdotem a výsměšným rykem. Dobrý řečník ví, že jediným stimulem, poutajícím pozornost naslouchajících, je buď sex, ale zřídka mluví žena k davu rozlehlému, a nebo projev vyšperkovaný velesérií nejasných blbostí. Nejasné blbosti přinášejí na krovkách slávy úspěch fantastický. Nejasnými blbostmi přenáší totiž řečník svůj kretenismus na dav. Dav svou blbost zbožňuje. Nikdo na světě, žádné zvíře, žádný strom, žádná hvězda, si nehýčká svou blbost, své tupství, více než dav. Veškerá naše historie, přítomnost i budoucnost, stojí na betonové podlaze tohoto fenoménu.

Mňaukandovský blbeček - nepamatovák se nadechl a začal:

"Konečně pravda zvítězila! Co bychom byli bez pravdy? Dovolte, abych vám řekl, že bez pravdy se neobejde nikdo. Jsou, pravda, okamžiky, kdy pravda je téměř skryta mezi nepravdami. Ale nyní ... Konečně pravda zvítězila! Je třeba si uvědomit, co všechno, kolik obětí, nás cesta za pravdou stála. Ptám se, kdo je pravda? Kdo má pravdu? A odpovídám, protože odpověď vidím ve vašich jasných pohledech, pravdu má jenom ten, kdo za ni bojuje. A položme si otázku, že, otázku, pravda, otázku, která je, abych tak řekl, co já vím, kardinální. Co je to boj za pravdu? Ó, mnichové, boj za pravdu, pravda, je bojem za poznání. Pravda je v cestách, které vedou k poznání. Neboť, hoši milí, přesvědčíte se záhy, pod vedením Mé strany, že existuje utrpení, že má svůj vznik, že existuje zánik utrpení a že existuje cesta, jež vede k zániku utrpení. V utrpení poznáš bratra, pravda, a uvidíš, že tys ten bratr. Není-li piva v hostěnici, je to utrpení, nepiješ ty, nepije bratr tvůj, jsi s sebou v žízni. Kde vzniklo toto utrpení? Nuže, ve státním plánování a v tvé přirozenosti. Jak jej odstranit? Lépe plánovat, pravda. Možná blbec nějaký podotkne, že lépe je odstranit žízeň. Ale žízeň je život! Utrpení se odstraní odstraněním pitomce, jenž neumí plánovat, pravda. Eh, zaplní se věznice, až bude Má strana, pravda, pravdu hájit a utrpení odstraňovat. Toť je i cesta, vedoucí k odstranění utrpení a jeho vzniku. Člověk je žízeň. Dejte mi napít!!! (GlogGloggg). Toto je pravý názor Mé strany. Oprostit lid od iluzí a příčin, jež vedou k neukojení žízně. Nástup Mé strany je pravé rozhodnutí, ostatní je žoužel.”

Zatímco Mašlonka žvanil hovadiny, které si mnozí méstraníci zapisovali, protože je pak museli, o kapánek hovadštější, přednést ve svých základních organizacích, Ťapuškin se vsadil s Tygrem o litr kořalky mocné, že Despota nepromluví. Osobní tajemník krále prohrál, ale byl velmi spokojený, když král nastoupil kalvárii proslovu. Mňaukandovec Velký se velmi opatrně opřel o pultík řečnický a děl do napjatého ticha:

“Vážené kompatriotky, vážení kompatrioti, milí hosté, přátelé!

Taková je situace. Je třeba vyřešit některé problémy. Jsou to problémy, možno odpovědně říci, životně důležité! Především se musíme ohlédnout za sebe. Ano - za sebe. A co vidíme? Já nevidím nic, jenom ožralého Ťapuškina a spoušť, kterou zanechali naši předchůdci... Co říkáš? Co.. Proto dávám našemu vítěznému zasedání na vybranou. Totiž na výběr. Necháme to tak?”

Despota se teatrálně odmlčel. I ti nejchytřejší mezi naslouchajícími byli již ožralí zoufalstvím, a proto zařvali jako první a jako jeden muž: “Nenechávej to tak. Kdepak, Tizuško náš, sluníčko naše jasné!”

Tyza chápal tento proslov jako slavnostní inauguraci. Léta mu bylo chytřejšími vštěpováno, že každý vládce je blbec, kterého on může, ba musí vystřídat. Pokračoval proto plynule v pitomém kecání.

“Správně dítě, nevylijeme s vaničkou i dítě. Aby naše minulost odpovídala přítomnosti a hlavně budoucí minulosti, navrhuji zřízení Byra pro řízení dějin v Tymy. Bez faktů pravdivých ničeho nepořídíme. Orgán tento zavedený jasně vysvětlí, že všechno úsilí historie vyústilo v nás. Doufám, že všichni souhlasíte, a uzavírám plodnou diskuzi k tomuto bodu mého demokratického návrhu. Ještě vám chci říci toto: já mám málo času, protože vládnu. Můj čas je vzácný a nebaví mě zbytečnosti. Proto jmenuji svého příbuzného Mašlonku dlM Téměř prvním tajemníkem Mé strany. Bude on s vámi jednat a to si pamatujte: jako bych to byl já! Jo. Hodlám vládnout velkolepě. Varuju vás, ještě jednou mi Ťapuškin řekne, že je neúroda, a hned se válčí s Puskem. Co se týče memoranda ufONI, je vskutku nešťastné. Pamatujte si: v neštěstí se tříbíme. Domluvil jsem, protože mám žízeň.”

Naděj vlévající slova opilce zachvátila shromážděné. Celý sál, včetně lustrů, začal skandovat radostně: “Ať žije moudrý král!” a “Tyza není blb!”

Král se cudně uklonil. Pevným vrávoráním se dostal ke své stoličce, usedl způsobně a šibalsky mrkaje, otázal se Ťapuškina: “Co mám ještě udělat, aby okamžik byl velkolepější?”

“Zazpívej, bratříčku!” pravil Ťapuškin a podal Despotovi láhev Bebuokanu.

“Ty jsi blaženější, neb jsi Bohu blíž; já zase blíž - komu? Však ty víš,” mektl král a napil se zhluboka.

“Baže vím, delíriu tremens jsi zase blíž, ty vole, ty hlavo pomazaná ožralá. To byl projev?” křenil se Mourek a vzal Tygrovi láhev.

“Mám žízeň,” bránil se Despota.

“Chlast /j/de m/u/ l/ épe/, než cokoli jiného... Ožralče!” křikl Ťapuškin.

“Pitomče, myslím žízeň jako chtění,” odfrkl Tygr a dal Ťapuškinovi herdu do zad.

Několik málo tisíců vteřin¹⁾ se všichni přítomní v naději domnívali, že bude pauzička, aby se mohly barevné dojmy utřídit, rozškatulkovat, prodiskutovat a zapít. Představy ulejvácké vzaly za své, když se k pultu řečnickému dohrabali ministři hospodářství Pardál a Leopard. Oba ekonomové se drželi kolem krku a nahlas hulákali písničku: “Piju já, piju já, už sem propil všecko...”

Slova písně zavířila sálem a vnikla hladce sluchovody do mozků přítomných hospodářů. Většina méstraníků sáhla po lahvích a bylo málo jinak chápajících, kteří se zachvěli. Mňaukandovci se nechvěli ani trošku, dali se do zpěvu strašlivého rovněž a přítomní jiní chutě povstali a přidali se k velebnému chorálu. Perfektní zvládnutí lidové písně jasně dokazovalo vřelý vztah k vinným sklepům, nadšený přístup k výdobytkům lidské práce. Řvali delegáti s vedením své strany vřele a nadšeně. Ječeli s chutí, s radostí nad faktem, že jich se nedostatky v hospodářství nemohou nikterak dotknout, békali s vědomím, že se mají dobře, kňučeli procítěně žalmy o bídě, protože přetékali jistotou, že je perfektně sestavené stanovy strany a elasticky fungující aparát soudnictví a policie u dobrého bydla zachovat ráčí.

Otřásal se sál bujarým jucháním hodně dlouho.

Když si však Pardál nemohl vzpomenout na další song, spustil Leopard svůj projev.

“Kompatrioti!

Ekonomika je mrška s velkým významem. Zdá se neuvěřitelné tvrzení, že bez jídla pokapeme, ale je to, ajakžel, pravda upřimná. Nejsme klíšťata, která bez jídla vydrží až dva a půl roku, nejsme ani velbloudi, máme prostě smůlu. Jsme kočky: musíme jíst...

“Orali by sivé volky, oráli...,” zaječel Pardál, ovšem zmýlil se - Leopard chtěl mluvit. Předešel hbitě sborovému zpěvu, rafl Pardála za kožich u krku a několikrát mu praštil lebkou o pultík z tvrdého dřeva. Vyoral šlechetný Mňaukanda brázdu v desce dřevěné a pro příští minuty se uskromnil ve své aktivitě a třísky velké si tahal z huby s naříkáním nemalým.

“Ale nedá se jíst všechno, to je jisté. Jsme prostě tak vyvinutí, že nemůžeme žrát větve ze stromů jak žirafy nebo sloni, ba dokonce nám nechutnají ani traviny tolik oblíbené u králíků či jiných potvorů živočišných. Však oni si to vědci pěkně odserou... Nu, musíme vyrábět a musíme vyrábět hodně. Já si myslím, že je to veliká práce - to vyrábění... Život rovná se práci, toto musíme lidem vysvětlit všemi způsoby, protože naše hospodářství je tak na úrovni okresní soutěže v kopané. Ale jinak je u nás docela dobře, běžte se konečně podívat do hospod!”

V tu ránu vypukl mumraj. Tygr s Ťapuškinem první povstali a hodlali realizovat řečníkovu výzvu. Zdálo se, že Leopard nenásilně ukončil zasedání. Jenže přítomen byl Mourek, nádherně ožralý legrací a alkoholem. Se štěstím na dlani dal pokyn Sakosakovi a Černé gardě. S chutí se vrhli gardisté do řad delegátů a vedení. Obušky přesvědčily všechny, že Leopard neřekl své poslední slovo. Pádné paže ukončily přátelskou výtku váhajícím a Leopard řekl: “Děkuji vám za pozornost.”

Vzal Pardála kolem krku a odešli připravovat loupež století.

Schůze GV se rozběhla do vysokých obrátek. V dalším jednání promluvilo padesát osob¹⁾. Čtyřicet pět bylo zatčeno, zbývající podléhaly imunitě a nebo zapomněly diskuzní příspěvek na cestě k řečništi. Imunitě například podléhal Gepard dlM, Mňauking III., šéf mamutího soukromého koncernu, a kat Mydlář, který se ožral v hospodě U trůnu s Axem Načičiči a do sálu zasedacího se omylem dostal privátní čikťapáckou chodbou. Zatčen ovšem ani nemohl být, poněvadž projevil sílu svou. Zmizel s pohrůžkou, že si donese skřipec a botky španělské.

Hned na to ukončil Téměř první tajemník Mašlonka I. zasedání Generálního výboru Mé strany po vítězství ve volbách slavných.

Zasedání projednalo toto usnesení:

l. Schválilo ustanovení Byra pro řízení dějin v Tymy. Šéfem byl jmenován profesor Zajíček.

2. Téměř prvním tajemníkem Mé strany se stal Mašlonka dlM.

3. O ekonomických otázkách se bude přemýšlet a lidé budou pracovat.

4. Memorandum od ufONI se bude respektovat v maximální míře vzhledem k pokroku.

5. Řízením ministerstva školství, kultury a propagandy byl pověřen Gepard dlM.

6. Budou se dělat jiné konkrétní věci.

7. Optimismus je povinný a musí se vyučovat na školách, na schůzích, na shromážděních za účelem a ve sdělovacích prostředcích.

8. Despota a ministerský předseda přebírají zodpovědnost za úkoly splněné na 201%.

Poslední tři body navrhl Ťapuškin, který vzápětí hlasoval jako jediný proti Usnesení 1. Z GV MS. Dostal okamžitě od Tygra po hubě a hlasovalo se znovu.

Usnesení bylo přijato jednomyslně.

Druhá podkapitola

Mašinérie Mé strany s klíčky od vězení v rukou se rozjela naplno. Stoupenci svrženého Seržeje urychleně zmlkli, kdo mohl, odcestoval na zdravotní dovolenou, kdo nemohl, denně cvičí před zrcadlem pokřik: “Ať žije sluníčko Tygr!” V politických kotrmelcích je opatrnost matkou koryta.

Tymy již drahnou dobu patřilo do skupiny států, v nichž automatizace místo do závodů pronikla na různá shromáždění za účelem. Boty se šily ručně, ale automatické skandovačky ala “My jim ukážeme!”, “Svět patří nám, pro všechny není místa!” nebo “Pryč s překážkami!” se staly součástí dokonce fotbalových zápasů. Automatizace pronikla i do jiných oblastí ekonomické nadstavby. Pro ilustraci: měnily se názvy měst, řek, hor, jezer, škol, institucí, stadionů, filmů - ba i soch. Příklad současný: Seržehrad na Tygrograd, Rio Serže - Rio Tygr, Socha Seržeje - Socha Tygra, atd. Mnozí moudřejší vedoucí státních institucí raději zaměstnávali na poloviční úvazek tzv. sledovače změn milosti. Bylo nesmírně důležité vědět, kdo je nepohodlný současné vládě a kdo je zase rehabilitován, kdo podepsal nějakou hovadinu a kdo svůj podpis odvolal. Ředitel téměř jediného zástupce vyššího školství na území Tygrogradu Skoro vysoké školy vinařské, zoufalý ze stálých průserů mužů, jejichž jméno nesla škola ve štítě, prokázal mírnou genialitu, když rozhodl, aby škola nesla tento název: Skoro vysoká škola vinařská tymáckého hrdiny z V. století Tugara Tymixe. Jistě vtipný nápad, ovšem nesmíme zapomnět, že Tygr dal zřídit Byro pro řízení dějin v Tymy a okolí. Kdoví, co byl vlastně Tugar Tymix zač.

Třetí podkapitola

Týká se čistě novinářství v Tymy. Nějakou dobu po Rozdávání Karet a po I. Z GV MS vyšlo l4. číslo neurčitodeníku Tymy Times (viz dále). Fakt, že za TŘICET OSM let vyšlo čtrnáct čísel tt, svědčí jasně o prozíravé politice nastupujících vlád. Tymy Times byl jediným zdrojem tištěných informací v celostátním měřítku. Pravda, vycházely pravidelně i různé oblastní plátky, např. Smějící se železničář, Veselá zemědělkyně, Informátor pro chodce na laně, Hlahol Velkotymy, Pilná včela, Rady pro sběratele himalájské květeny (ten ovšem Gepard zarazil, protože mu nikdo nedokázal vysvětlit slovo Himaláje), Šťastný kovák, Vykoupaný horník, Vtipný nápověda pro učitele, Nadšený prodavač a další a další lokální důvtipnosti. Přirozeně nesmíme zapomenout na ilegální tiskoviny, které byly čteny s úžasnou pozorností, jež by se jim nikdy nedostalo, kdyby vycházely normálně. Jak ovšem mohl vycházet legálně kulturní časopis LOK nebo pacifistické Volvosti, když byl méstraníky zaražen měsíčník oficiální novoajakistické církve Břevno... Důvody pro mocenský zásah se vždycky našly a někdy byly zajímavé. Kultura vadí již svou existencí a jakousi šťouravostí, která neklamně signalizuje, že politika a umění se ztotožňují pouze v otázce: co za to? Prostě: umělci, kteří nesouhlasí, nemají nárok, umělci, kteří souhlasí, nepotřebují takovou pitomost, jakou bezesporu kulturní časopis je. Není to žádná novinka v dějinách a spor mezi mocí a myšlenkou není řešitelný běžnými prostředky. Uvidíme, jak si s ním poradí Tygr a jeho méstraníci. Co se týče pacifistů, je zbytečné ztrácet drahocenný papír... A nějací novoajakisté si přirozeně také nemohou kecat do politiky podle blábolů, většinou vzniklých z hladu nebo z chlastu. Bůh má smysl pouze tehdy, kdy je potřebný. Vládci jej potřebují málo. Když už jej potřebují, obejde se většinou Bůh bez nich.

Vraťme se však k tt. Šéfredaktorem tohoto listu byl schopný mladý muž jménem Lyon Ťax. Ve věznicích měl vyhražená místa a ze dveří cel nebyla sundávána cedule s jeho jménem, protože to byla zbytečná práce. Pobyt Lyona Ťaxe na svobodě byl vždy jen dočasný. Znal klima ve všech částech svobodného území Tymy. Byl nepohodlný Ox da Hoxovi, zavírali jej Petriovci a před Seržejem se o něm nesmělo mluvit, protože panovník trpěl alergickou Ťaxofobií. Životním heslem Lyona Ťaxe se stala věta: Byl jsem zavřený, budu zavřený. Často ji v důsledku špatné konstelace politiků pozměňoval, takže zněla hrději: Jsem zavřený, budu zavřený! Jelikož byl nyní na svobodě, bez prodlení sdělil novému monarchovi první variantu své životní moudrosti. Tyza mu v záchvatu střízlivosti odpověděl ústy velitele ČG Sakosaka Sak. Královský šplecht zněl takto: Přišla kosa na kámen, já tě nechám oběsit důkladně. Kapitán Černé gardy nějak tuto srandu popletl a moc nechybělo, aby ho redaktoři tt nevyvěsili za hrdlo mourovaté z okna redakce. Sakosak opouštěl tt rychle a s rudým krkem, naplněn překvapením, žalem a vztekem. Vyhrožoval, že si to s Tygrem a Ťaxem vyřídí, ale než stačil nabrat směr Tygří Doupě, vlezl do hospody a objeví se až za dlouhou dobu. Ťax, nezastrašen humorem natvrdlého Mňaukandy, nechal vytisknout tt, rozpustil redakci, zařídil zaminování budovy a rozhodl se vyčkat za rohem.

Čtvrtá podkapitola

spadá do doby těsně po Rozdávání Karet. Despota měl zrovna na programu Hodinu Hraní. Velký rámus až kravál ho zaskočil v okamžiku, kdy si vyhazoval do vzduchu, v rámci cvičení postřehu, barevné koule ze slonoviny. Zaposlouchal se s hubou otevřenou a opomněl skutečnost, že předmět vržený vzhůru z jakýchsi prapříčin padá dolů. Dostal šlupku do hlavy a vyletěl na chodbu, aby se přesvědčil, zda zvládne udělení důtky povykujícím. Rafli ho dva gardisté a odvlekli do vedlejší komnaty, kde je očekávaly další osoby.

“Ha, tu je, dech čtvrtého rozměru!” zvolal Mňauk dlM.

Tygr začal nadávat, ale umlčel jej Lotr dlM a takto k němu promluvil, šmátraje po láhvi: “Příbuzný, my soudci, jsme pochopili, že je třeba naší práce. Proto jsme sestavili ÚSTAVU TYMY, Práva a povinnosti občanů, Knihu o mučidlech a jiné nezbytnosti nutné pro zdárný chod zdravé společnosti.”

“Je to prdel, králi, jen si to přečti,” řekl Ťapuškin, pohodlně sedící v křesle a žmoulající láhev Bebuokanu.

Despota nevěděl, co má říct, proto se zatvářil moudře a jen rozčileným máváním ocasu dával nahlédnout do temných hlubin své tajemné duše.

“Že ti ho USTŘIHNU!” zařval Mašlonka.

Tygr zahučel sérii slov sprostých (ale tak sprostých, že je nemožné je reprodukovat - nebylo mu ROZUMĚT).

“Budeš číst, parchante, nebo ti mám lahvinkou morseové značky vytloukat do lebky kosmaté?” děl líbezně Vrah dlM.

“Běž do prdele,” pravil Mocnář uvolněně a dal se do gramoty stíraje z čela pot intelektuální.

ÚSTAVA TYMY v prvním roce panování Tygra, složená slovutnými právníky Nejvyššího Soudu a Výkonu Lotrem, Vrahem a Ochlastovičem dlM.

1. Tymy je méstranické království.

2. Každý, kdo se v Tymy narodí, je Tymák nebo Tymačka.

3. Tymy staví méstranismus a pomáhají mu ufONI.

4. V čele je Despota.

5. Každý, kdo obcuje, je občan.

6. Občan má všechna práva. (Právo mít povinnost)

7. Občan má všechny povinnosti. (Povinnost vzdát se svých práv)

8. Tymy uznává přestupný rok.

9. Tymy neuznává Pusko.

10. Armáda je lidová, to jest - je v rukou boha Ajaka, to značí, vede ji Má strana, předvoj pokroku

11. Opozice je vše, co vláda a král nepovolí.

12. Povoluje se málo.

13. Tisk a sdělovací prostředky jsou lidové, to jest, jsou v rukou boha Ajaka, to značí, vede je Má strana, předvoj pokroku.

14. Národy Tymy jsou: Velkotymáci, Malotymáci a Jiní.

15. Vše podléhá zákonům.

16. Zákony jsou v zákoníku.

17. Zákoníky jsou u soudu.

18. Soud má málo času.

19. Cenzura je zrušena.

20. Za zrušení cenzury odpovídá Úřad pro kontrolu výroků.

21. Despota je méstraník.

22. Despota rozhoduje o všem, co je důležité. Příklad: Despota může vyhlásit válku, ale nesmí zvýšit mzdy.

23. Scaevola: Lidu se nesmí zjevit pravda.

Doplněk č.1: PRAVDA je revoluční.

Doplněk č.2: PRAVDA je slovo.

24. SLOVO má Má strana.

25. Má strana je lid.

26. Vše tajné budiž označeno kódem - STRAŠLIVĚ TAJNÉ.

27. Lid je nadšen.

28. Tymy je Tymy je Tymy.

29. Tato slavnostní Ústava nepodléhá žádnému schvalování, protože vyjadřuje vůli lidu.

30. Ústava nabývá platnosti dnem podpisu Despoty Tymy Tygra de la Mňaukanda, který je závojem pokroku.

Za SAV: Lotr, Vrah a Ochlastovič de la Mňaukanda vlastním drápkem.

Za LID: Jeho Veličenstvo Tizuška de la Mňaukanda +++++++ (sedm křížků Vysoké Školy)

Tygr po přečtení Ústavy již nemlátil nervózně ocasem, nýbrž plný pohody se chechtal, popíjel a zase se smál.

“Výborně, kluci, jenom mi vysvětlete, proč jsem závoj, sakra!”

Ochlastovič se nadechl: “Jednoduché...”

Vtom mu do myšlenky prdl Ťapuškin a pravil: “Pardon.”

Ministr Minaretu Bábinský dlM zanadával, přistoupil k oknu a snaže se vyvětrat, vypadl ven. “Ahoj!” zvolal Mourek a vyhodil prázdnou litrovku vzniklým otvorem. “Ten Bábinský se měl stat ministrem letectví,” mínil Lotr. “Jednoduché, mezku královský, jestliže chceme být progresivní, musíme přímo ejakulovat originalitou. V textu Ústavy je dvakrát předvoj, na to nezapomeň. Co čeká občan? Čeká na třetí předvoj. Ale předvoj není, nekoná se, je závoj. Občan je doběhnut a s úctou šeptá: to mě poser. Na nás si žádný občan nebude vyskakovat. ŽÁDNÝ!” vydechl Ochlastovič, vzal šalmaj a vyjádřil pátý rozměr spravedlnosti velebným kvikotem.

“Jestlipak víš, Tizuško, co je tato bedínka?” otázal se líně Ťapuškin a pozvedl nad hlavu radiopříjimač tranzistorový, který kdysi kdesi šlohl na mezinárodním veletrhu, kterého se Tymáci zúčastnili se šlapacím vodním mlýnem a moderním žebřiňákem. Tyza pokrčil rameny, zdálo se, že se ještě plně nevyrovnal se závojem. Ťapuškin se napil středním hltem a potom vzkřikl: “Zmlkněte, poslechneme si techniku.” A otočil knoflíčkem malým. Technika chvilinku šuměla a pak zařvala mocně:

“Tadará - rarara - ra - ra - rááááá. Tady Rádio Serž, tady rádio Serž... Hovno, hovno, vážení posluchači. To byl vtip...Chachacha. - . Tadará - rarara - ra - ra - rááááá...Tady Rádio Tygr. Tady Rádio Tygr. Vyslechněte si zprávy. Je za minutu čtyři minuty po čtvrt na dvanáct. Zprávy: Nic zvláštního se nestalo... Tady Rádio Tygr. Tady Rádio Tygr. Poslechněte si náladový komentář redaktora Mixe k právě skončenému Rozdávání Karet v naší milované zemi. Než se Mix dostaví, poslechněte si trochu hudby. Nejnovější hit Mámo, táto, v komoře je myš - hrají a zpívají Královští Chlasťáci ...!...!...!...!...!...!...!...?...!...?...?...Au...?...Joj...Ano, ano. Tady Rádio Tygr. Tady Rádio Tygr. Právě nám telefonoval Mix, že na náladový komentář nemá náladu, protože jeho dům obklíčila policie. Johouho. Johouho... Zdravíme Tygra de la Mňaukanda, Despotu Demokracie. Jak se máš borče!? Čas plyne, vážení a milí posluchači. Čas plyne tempem saponátové vody v Rios Tygros... A proto: oblíbená rubrika. Tadará - rarara - ra - ra - rááááá. Čtení z Akkova slovníku poučeného. Dnes na pořadu heslo - TYMY. Čte královský umělec zasloužilý Hop Trop. Tady Rádio Tygr. Tady Rádio Tygr. Posloucháte čtení z Akkova slovníku poučeného... Uh... Šššš... krkž... ííííííííí ýýýýýýý ztrudj....křachCHt... Heslo Tymy. Tymy je stát nedaleko Evropy. Tymy má všechny světové strany a obrovskou inflaci. V současné době vládne Má strana. S Tymy sousedí státy. Některé s Tymy kamarádí, některé nekamarádí. Nekamarádí s Tymy Pusko, které leží na Západě. Ostatní státy s Tymy skoro kamarádí. První otázka pro posluchače: Které státy leží v těsné blízkosti u Tymy? Opakuji: Které státy hraničí s Tymy? ... Tak. Dále. Tymy má asi 30 milionů obyvatel ... Co sem lezeš? .. Já že jsem řekl dále? No ne.. Dále. Obyvatelstvo se živí nejrůzněji, nejčastěji se ovšem živí lichými nadějemi.

Další geografické údaje: Největší řekou je Matkatyma, nyní ji známe pod názvem Rio Tygros. Z horstev jsou nejvýznamnější Tymaláje, jejichž vrcholky ohrožují leteckou dopravu. Rozlohou se Tymy řadí k prostředním státům, ale to je jenom dohad, protože Královský geometrický úřad není schopen dokončit měření, jelikož ztratil kružítko velké a malým to jde poněkud pomalu... Moment, moment pane Hop Trope ... Co je, sakra, co mně skáčete do řeči ... Tady Rádio Tygr. Tady Rádio Tygr. U mikrofonu váš oblíbený diskžokej Tonda Bít. Hergot, netrhejte mi ten oný, že tě kopnu umělče... Tymy je krásný kout této všivé planety ... Ozývá se váš Tonda Bít, auu ... Měst je v Tymy také jako maku a některá ani tolik neutrpěla méstranickým nástupem k moci. I vesnice jsou v Tymy a husy a kachny poeticky recitují v podvečeru pod lípou ...

Reklama. REKLAMA. Zubní pasta Zubyber starostí vás zbaví. Kupujte Zubyber, Zubyber - nejnovější výrobek firmy Kval. Zub. Protez. a spol. KLAP.”

Ťapuškin techniku zarazil. Mňaukandovci civěli a marně se snažili nabýt daru řeči. Ještě nevěděli jestli mají souhlasit, nebo zuřit.

“Myslím,” pravil Tygr (všichni se naklonili blíže, aby viděli jak to despotické myšlení vypadá), “že je čas sáhnout nadstavbě na zoubky.”

“Máme ministra,” řekl osobní tajemník J.V.

“To jo, máme Ústavu, máme Rádio, máme televizi,” vmísil se Vrah dlM.

P G

A U Y R

Ť Š "CO JE MU PO TOM?" T S "!ONVOH"

N I K L Á T

Z E

D M

E Y

SEDÍ ÍLS

CÍ ÍC

“Zrcadlo moje, neodebereme se do bordelu?” zalákal Ťapuškin.

Vyrazili do nevěstince luxusního.