|
|
Karel H o f fT + Ť aneb Jak Ťapuškin nalezl smysl života na dvoře krále Tygra
Kapitola jedenáctáJak Rasputin přinesl dotazník, jak se ve l2. podkapitole sešel generální štáb a jak Tyza zatoužil poznat Ksichta.“Úřaduješ?” otázal se vstupující Rasputin. Despota seděl v křesle u okna a viditelně chytal lelky. Občas plivl ven a když se nic neozývalo, vykláněl se a pátral, kam plivanec dopadl. Zvedl utrápené oči na střelce č. l. “Nazdar. Co mi zase neseš? Co to máš? Nemáš nějaké květináče? Házím je z okna. Není tady Ťapuškin? Není? Tak toho jsem také vyhodil. Všecko vyhazuju, jenom z tt jsem udělal vlaštovku. Za tu Liámu Ťaxe zapleštím. O co jde? Kolik je hodin? Proč mě otravuješ? Můj duch je mdlý. Zavolej Bolíta, ať mi přinese něco na tvorbu slin. Napij se. Co velice možu...” Rasputin si přitáhl židli. Rozložil desky, v nichž byly nějaké listiny. “Hele. Je tu stížnost ze Státního královského úřadu statistiky a průzkumu. Našel jsem to na hajzlu. Ten tvůj šéf TOKTu Xurma di Xarma zajímavě řeší problémky.” Tyza mávl packou. Rasputin ho chvilku studoval a usoudil, že následující nemůže krále více znechutit, a začal hláskovat. “Vážený Despoto! Obracíme se na vás ve věci úřední. Apelujeme. Chceme. Pokorně žádáme. Provedli jsme minulý týden nárazovou sondaci mezi mladými lidmi v Tygrogradě. Chytali jsme dvojice, zavírali je a dávali jim vyplňovat dotazníky. Akce byla úspěšná. Počítáme-li zachycený počet jako 100%, pak docházíme k názoru, že 50% tvořily dívky a zbytek hoši. Dotazníky byly pečlivě zkoumány a náhodou se přišlo na tento, který Vám, moudrosti, zasíláme a žádáme potrestání viníka/ů/. Míru zdar! Ať žije král!” Rasputin dočetl a podal Tygrovi jiný list papíru, na kterém bylo velké razítko Policie. Vyřízeno. Zavřen. Patrně některý z hbitých úředníků vyřešil stížnost dříve, než se dostala ke králi. Mocnář lenivě lejstro vrátil střelci a oznámil svou vůli. “Přečti to!” “Doslova?” zeptal se pistolník, když se napil. “Jasan”, děl král, když se napil. “Že by mě to čtení bavilo..,” odplivl si Rasputin, když se znovu napil. “Něco se ti nelíbí?” zeptal se Tyza, když se napil ještě víc než prve. “Mně?” podivil se osobní strážce a KONEČNĚ dorazil flašku. Potom četl: “Dotazník č.8326 52 38/2l/2; pořad. č. 6758 AaBb 7l/4; Razítko Stát. úřa. KRÁL. stat. A průzkumu pečlivého (Do prčic! Tyza otevřel další láhev - a.) Tučně napsáno: SKUSAP klade otázky, zachycený odpovídá; v poslední rubrice SKUSAP boduje. Kdo nedosáhne l60 bodů, je předán spravedlnosti pro politickou nespolehlivost... Mno, jak bych to tvé blboučké hlavičce vysvětlil... Představ si Tygře (ty také čtenáři -a.) TŘI kolonky. V první otázky, v druhé odpovědi, v poslední body. Budu číst od první po třetí. Chápeš? ... Tak tedy: “Jméno...” “Tygr de la Mňaukanda.” “Počkej, vole! Čtu ti ten dotazník toho chlapa, co si na něho stěžuje SKUSAP.” “Aha,” (Tyza). “Znovu. Jméno...?” (Rasputin, ostražitý pohled, ruka na pažbě pistole). “Už nic neřeknu,” řekl Tyza. “No proto.”
Ksicht Body:10
Blbci! 3
Čeho? Čeho si přeješ? 0
Vzal děla? Nevzal děla! 10
Přítomna ve vedlejší místnosti 0
Nepřítomen ve vedlejší místnosti! 10
Tatíka? Mátinky? Moje? Tygra dlM? 10
Pánové, již několikrát jsem vás upozornil, že jste mě lapili s maminou 0 Není syna bez lásky? 0 Jste blbové! 3 Jste blbi! 10 Vás, kompatrioti, rád nemám. 0 l3. Věříte, že l3 je nešťastné číslo? Nevěřte na pověry, hoši! 0 l4. Má všechny dobré vlastnosti? A když ano, proč si ji berete za manželku? Ach jo! 0 l5. A když si nevezmete, tak proč tvrdíte, že má vynikající vlastnosti? Vyližte mi prdél! 0 l6. Měl jste s ní poměr? A co je to? A proč? A co je to? A proč? 10 l7. Věříte, že vás přinesl čáp? Když ano, tak proč? Když ne, tak taky proč? Mě možná přinesl, ale vás určitě nedonosil. Kdy jste upadli na hlavičku? 0 l8. Nakreslete svou lásku k dětem. Já ti nakreslím, kamaráde! 4 l9. Důvod pro rozvod? Dotazník SKUSAPu! 10 2O. Důvod pro svatbu? Rozvod! l 2l. Co je kapavka? Rozluštěné tajemství? 0
Seděli jsme spolu. 10 Ty mi táto říkat nebudeš! 0 Ano, okamžitě jak jsem zjistil, že se dmu! Je to možné? 0 Asi na deset let ostré káznice! 0 Šest, a z toho pět vlastních, a víte proč? 4 A proč? 10!! Hledá vlastence! 4 Pánové, zrovna jsem zjistil, že neumím ani číst, ani psát!! 3O Celkem bodů l30. Za správnost sčítání: Nečitelný podpis. Kontrola: sečteno 120 bodů. Nečitelný podpis. Poznámka: První nečitelný podpis předán disciplinárnímu řízení za matení a napomáhání živlu... Za bezodkladné dopravení zachyceného na policii, jako netvora parazitujícího na společnosti: Nečitelný podpis. Příjem policie. Potvrdil: Nečitelný podpis. Razítko!” Rasputin dopřekoktával a řekl: “Tě prdel, to je něco. Kde je pitivo?” “Tož co chtějí, když je zabáslý? Copak trestat? Koho trestat? Pitomci!” kroutil král vznešenou hlavou. “Já bych věděl koho,” usmál se potutelně Rasputin. Tyza se také usmál: “Šibale, a co teorie?” A chlastl si, až zmodral v obličeji. Rasputin krále zvedl a ten, mrumlající nesrozumitelno následkem mrňavého delíria, usnul střelci v náručí. Rasputin odmítl sám přemítat nad mravním dopadem případného trestání blbosti a drsně monarchu probudil. “Ty,” povídá probuzený Tyza, “já mám nápad. Pojedeme za tím Ksichtem. Mně je sympatický.” “Ale... Kde je to, hergot! Tady... To musíme, můj živiteli, až do Ping Pongu!” “No a? Tam musí lidí. Když si představíš jenom TY DOTAZNÍKY.” “Tak fajn. Mně je to jedno. Stejně dlužím Přemyslovi facku. Víš, že je ten Ksicht pacifista?” “No jo. Ťapuškin cosi kecal, že má vyjít nějaký ilegální časopis. Ten starý kozel ho vyrazil shánět do ulic,” vzpomněl si Despota. “Jak kdyby nebylo na hajzlu dost novin,” zabručel Rasputin nevolí. “Běž pistolníku připravit auta,” pospíšil si Tyza s rozkazem, aby nezapomněl na myšlenku cestovní. Rasputin se krátce, ale opovržlivě usmál. Tyza si zamnul bradu: “No tak tank.” Střelec v úžasu zakroutil hlavou. Tyza si odplivl. Chvilku sledoval, jak slina ohýbá stonek pelargónie. “A vrtulníček by nebyl?” zažadonil. “A vzducholoď bys nechtěl? Jdu pro Ťapuškina a někde šlohnu dvě kola.” Dvanáctá podkapitolaPřibližně ve stejné době, kdy se ministerský předseda hledaný Rasputinem a Černou gardou snažil ukrýt v kádi na dešťovou vodu, aby si v klidu mohl přečíst ilegální VOLVOSTI, LOK a novoajakistické BŘEVNO, shromáždili se v takzvaném Válečném křídle Tygřího doupěte důstojníci generálního štábu k poradě, kterou svolal ministr války Don Macek, jehož se Tyza již několikrát dotazoval, zda se má válčit proti Pusku vítězně. Velící maršál Tymy Pokjívka la Xa vyzval pány ke klidu a ministr Don Macek se chystal k projevu. Leč rozmyslel si to hned po úvodním oslovení “Páni a kompatrioti generálové” a usedl, aby dále přemýšlel, jak to udělat, aby válka s Puskem jaksi nebyla i byla. Měl přitom na mysli státní subvence na zbrojení, které by se jistě zvýšily pro případ chystané války a daly by se jedinečně využít v soukromém podnikání. V tomto se nevymykal svým předchůdcům. Zoufale často se stávalo, že vojska přední linie neměla v pravý čas munici nebo proviant, a byly zaznamenány v 35. válce případy, že na 100 mužů existovala jedna ručnice, zatímco na 10 Pusů připadaly dva kulomety. Tisíce mrtvých ho nedojímaly, od toho konečně armáda a vojáčci jsou, ovšem chvění bránice mu vyvolal fakt, že po každé prohrané válce BYLA vyměněna vláda a především ministr války. To ho žralo, a proto ke svému překvapení přemýšlel. Když se Don Macek zadumal a zapanovalo vakuum, ozval se velitel letectva Tripz. Stručně a jasně oznámil, jak rád by viděl nějaké TO letadlo. Zatím může prý hovořit jen o padadlech a pilotů není tak moc. Donu Mackovi zablikal mozek a vzrušeně vpadl: “Tak je tam nedávejte. Ty piloty. Tam se dá ušetřit.” Tripz mávl packou a moc toho už do konce porady neřekl. Načež Blesk dlM, velitel tankových, jiných oplechovaných a skoromotorových vojsk, smutně konstatoval slabou bojeschopnost svých jednotek. Nahlásil dále kolegiu, že je třeba odepsat několik tanků, které rozšlapali demonstrující kováci v Mindogradě, protože jim tanky nestačily utéct. “Fakt, kamarádi, tolik pokrouceného plechu jsem ještě neviděl. Někde vylézaly i třísky,” zamyšleně pokyvoval hlavou Mňaukanda. Generál Napoleonx, dělající zápis, se informoval, kolik těch tanků má odepsat. Blesk s melancholií v oku vytáhl kapesní počítadlo a řekl: “Tři červené kuličky.” “Děkuji, pane maršále,” pravil s úklonou Napoleonx. “Zapsáno!” “A deset zelených kuliček,” dodal Blesk. Don Macek počkal, až Napoleonx provede zápis, a udělil slovo Pedrovi dlM. Kontravíceadmirál žoviálně prohlásil, že ho ze všech plavidel nejvíce uspokojují ponorky, které dělají čest svému jménu, jenže kdo má pořád shánět námořníky. Všichni pokyvovali hlavami, když dodal se zvláštním úsměvem: “Vůbec převládá u našich výrobců tendence dělat jenom ponorky.” Měl zřejmě na mysli nedávné spuštění letadlové lodi “Rodina de la Mňaukanda”, která se okamžitě při dotyku s vodou potopila. Na otázku Dona Macka, co se s tím udělalo, odpověděl lakonicky: “Nic. Žabí muži ještě nevyplavali.” Potom se do té doby silně pijící admirál a pobočník Pedra Jopkin Ťopkin vrhl na Mňaukinga VIII., z jehož loděnic po dně toužící plavidlo vzešlo. “Nechápu to,” řičel stařičký průmyslník a lapal po dechu, “pořád tvrdím, že železo je těžší než voda. Pánové, viděli jste plavat sekeru?” “Já ti dám chemie, ty gaunere. Já ti dám železa”, řval Jopkin Ťopkin. “A co vzduchové dutiny. To mám válčit v neckách? Nechceš nám dělat lodi z březové kůry? Ajaku, já ho snad zabiju!” Jen s vypětím spojených sil odtrhli bývalého bocmana od stařečka. Syn bitého, Mňauking IX. nehnul prstem. “Jistě se chyba najde,” přeřvával Don Macek hluk boje. “Pamatujte si, že Despota chce válčit. Jak jsou připraveny naše chrabré pozemní síly. Hej, maršále, jak dopadly poslední Velké manévry?” Pokjívka la Xa se mírně usmíval, když řekl, že komplexní hodnocení nelze provést do detailů, protože je to TEĎ všecko POMÍCHANÉ. Požádal jenom, aby byla ministerstvu zahraničí tlumočena žádost 356 manželek vojáků, kteří se během cvičení různými způsoby zatoulali do ciziny. “A to se ještě neví o několika stech svobodných,” řekl, odmlčel se a dodal: “Možná je jich trochu víc.” Napoleonx se otázal, jak si má představit tu trochu. “Dejme tomu,” řekl Pokjívka s úsměvem, “jako dvě kila maku.” Napoleonx srazil podpatky a napsal: “Zajistit přepočítání zrnek ze dvou kilogramů maku.” Nutno dodat, že mak se stal osudem nejen dvou praporů vojáků, ale horlivého Napoleonxe. Za prvé, sehnat dvě kila maku v Tymy a okolí bylo nad kocouří síly. Proto si plukovník objednal rostlinky asijské a za dva roky se z něho stal ctitel Timothy Learyho a jedinečný toxikoman. Potom se vrhl na literaturu - a kam se na něho hrabou borci typu Cocteaua nebo De Quincey. Za báseň Papaver somniferum byl vyhozen z armády a stal se jedním z poradců Bočního gangu. Zatím ale sedí a zapisuje. “Dá se tedy říct, maršále, že jsme připraveni,” opatrně konstatoval Don Macek. “Jak na co, ministře,” usmíval se Pokjívka nenuceně. “Manévry potvrdily vysokou bojovou a politickou morálku naší armády, což konstatoval Velký Vojevůdce Z Létajícího Talíře ufONI.” Odmlčel se a dodal: “Celkem bylo různými způsoby utraceno 328 důstojníků. Stal se případ u 2. armády... Skutečně velmi interesantní. Našlo se tělo důstojníka, jenž mělo v sobě tolik ran bajonetem, kolik bylo vojáků v rotě. Ale bez obav, přátelé. Napsalo se, že na něho spadl most.” “Mohl bych ten zápis vidět?” zeptal se Don Macek. Pokjívka zavrtěl hlavou: “Ajaku díky. Ty spisy se ukládají. Jsou uloženy.” Odmlčel se. Dodal: “Jsou ztraceny.” A příjemně se usmál. Don Macek se napil a div neupadl na zem. O slovo se přihlásil generál 3. armády Honx. Vyjádřil údiv celého svého štábu nad třetím dnem manévrů, kdy na jeho pluky počaly dopadat ostré dělové náboje. “Naštěstí,” řekl a cvakl si ředěné kyseliny, “jak jsme zjistili, to vůbec nebouchalo.” “A jak tedy víte, že byly ostré?” podivoval se ministr. Honx smutně řekl: “Bylo to na nich napsané ve ČTYŘECH světových jazycích!” Všichni pohlédli na Mňaukinga IX., který se lhostejně díval před sebe. “Mám něco zapsat?” zeptal se plukovník Napoleonx. Nikdo nic neřekl, jenom Honx zádumčivě opakoval: “Ve čtyřech světových jazycích.” A potřásal hlavou a kyselinu už neředil. Mlčení přerušil velitel mobilní brigády plukovník Sexux, jenž vznesl stížnost na generála Ruta, velitele týlu a zásob. “Je to sranda,” hovořil plukovník, “ale nemůžeme být spokojeni s dodávkami pohonných hmot pro naše ty... auta. První den, kdy měla naše brigáda bleskurychle přijet k městu Pexrax a tam počkat, až bude město dobyté..” “O tom ani nevím,” zabručel Pokjívka la Xa, vrchní velitel těch manévrů. “.... zjistili jsme, že v našich vozidlech nejsou správné ty... pohonné hmoty.” “A jak jste to zjistili, pane kompatriote plukovníku?” tázal se potměšile generál Rut. “Nejely nám ty... vozidla. Pánové, dočista jsme stáli na místě.” “No a? Vojáčci mohli potlačit. To je všecko?” divil se Don Macek. “Už jenom maličkost. Druhý den nám odmítl nějaký major týlu a zásob vydat tu... naftu a ten, honem, benzín.” “Co říkal?” zajímal se ministr války. “Že to radši zapálí!” “A co udělal?” “Zapálil to!” odpověděl plukovník Sexux. “Ale naštěstí se nám nic nestalo. Jenom pár zemědělců, kteří byli v tu dobu neprozřetelně na poli, zahořelo plamenem jasným. Nevěřili, hlupáci, zprávám o chystaném cvičení. Nedůvěra k cizím rozhlasovým stanicím může být takto to zviklána”. “Kolik družstevníků uhořelo?” “Zdá se, že v tom prostoru je bez lidí pět vesnic, ale já myslím, že je jich tak osm nejvýš těch... deset.” “Já to tam znám,” dal se slyšet generál 4. armády Lobr, tam jsou lidnaté vesnice.” “Spíše byly,” podotkl velitel 2. armády generál Bajucha, který na manévrech proslul otázkou: “Neviděli jste tu někde moji armádu?” Všichni, i ti hloupí, ho měli za blba, a tak není divu, že se většina tváří významně zkřivila, když tak nečekaně promluvil. “Jinak manévry dopadly šťastně,” sděloval Pokjívka la Xa, “armády tvořící útočníka a armády představující obranu se nesetkaly.” “To rád slyším,” vydechl Don Macek a zachvěl se při pomyšlení na hry náhody ošidné. “Ovšem je to škoda, hrome,” ozval se opět Bajucha. “I když na druhé straně... Bylo by to zajímavé. Na MOU armádu nevybyly SLEPÉ patrony!” Důstojníci na sebe významně pohlédli a velitel první armády Oviri zavrčel: “Však bysme fasovali!” “Sranda by to byla barevná, Kriste Ajaku,” vyděsil se Don Macek a raději obrátil list a do sebe litr kořalky pevné. I důstojníci zapili pozdní leknutí alkoholem slavným, jenom Honx si slopl kyseliny neředěné. Mezitím se ministr vzpamatoval natolik, že byl schopen zeptat se generál poručíka Amanaxexe, jinak předsedy Válečno polního soudu, zda byly nějaké přestupky, zda byl někdo souzen. “Já se domnívám, že nikdo,” pravil generál poručík. “Ovšem, ovšem,” rychle řekl Don Macek, ale Amanaxex se usmál, rozevřel silnou složku a bezstarostně děl: “Něco se ale najde. Zatím jsme dostali 969 stížností od civilní správy různých krajů, kterými se cvičící armády protloukaly. Provedli jsme malé rozpočítání deliktů a vyšly zajímavé výsledky jež doblbly i počítač. Tak na l. armádu generála Oviriho připadá 3l znásilněných žen, tři znásilnění muži, jeden zfackovaný starosta, čtyři absolutně demolované hospody plus nějaké maličkosti, se kterými se počítalo, a mezi něž patří nějaké polámané sloupy telefonního vedení, protržená přehradní hráz, něco rozsekané vojenské techniky a patnáct požárů slušných. Na 2. armádu generála Bajuchy místní lidové výbory žalují, že přizabila pět hospodských, z toho dva úplně, zvrhle znásilnila l36 žen, mužů a jednu kozu, rozstřílela dva kostely i s velebníčky novoajakistickými, zapálila úmyslně několik usedlostí a dvě vesnice, mučila rafinovaně místní policisty v Xaru - tam byla, generále, vaše osobní garda, která vás vehementně hledala - , dále vyvolala konflikt na hranicích Sideruchu, plus nějaké ty maličkosti, s nimiž se počítalo a mezi něž patří omylem z úmyslu sestřelené letadlo generálního štábu. Pánové, prosím o minutu ticha za generála plukovníka Fauxeje”. Kdo mohl, povstal. Když se generalita klátila zhruba půl minuty, vykřikl Napoleonx objevně, že s generálem Faujexem chlastal včera v baru Can Can. “Tak prima, to si sedněme”, zajásal Don Macek. “Pánové”, zvolal Napoleonx, “radši postůjme, dnes ráno generál plukovník Faujexej zesnul na otravu alkoholem.” Postáli. Usedli a Amanaxes pokračoval velmi nenuceně: “Na 3. armádu vyšlo, že měla v úmyslu vykrást dvacet obchodů, z toho 35 vykradla dokonale, dále že podřezala a jinými způsoby utratila 987 slepic, l.056 kachen a 2.l87 jiných domácích zvířat včetně hospodyň...” “Vyšla na nás zemědělská oblast. Co se dá dělat”, vysvětloval Honx. “...vykradla muzeum, dobila tři starosty a pět tajemníků MS, sedm tajemníků jiných stran, zapálila omylem z úmyslu 300 stohů slámy plus nějaké maličkosti s nimiž se počítalo, jako například stržení dvou mostů přes Rio Tygr. To provedl 3. pluk 3. armády, jsa pronásledován vzbouřenými myslivci z okresu Ohoaho, kterým se nelíbilo, že pluk zapálil 46 ha lesa.” “Civilisté pitomí”, opovržlivě vyštěkl velitel 3. armády Honx. “Spáchala něco i moje armáda?” zeptal se klidně “Lobr. Amanaxex se uchechtl a děl: “Ó, zajisté. Vy jste utopili tři převozníky, znásilnili před očima dětí tři učitelské sbory, roztloukli jste z dlouhé chvíle třicet dva civilních aut a vykradli jste pět hospod, což jste spojili s demolicí těchto státních zařízení. Samozřejmě jste se dopustili i několika maličkostí, o nichž jsme předvídali, že se stanou. Třeba k vaší armádě patřící mobilní brigáda, když se rozjela, převálcovala dvě osady. Ovšem to nic neznamená, jak jsem řekl: s tím se počítalo.” “Výsledky jsou tedy, zhruba radši, jaké,” napjatým hlasem sděloval Don Macek stav svého nitra. “No... Kázeňsky si to s provinilci vyřídíme my od VPS. Jestli NĚJACÍ BUDOU. Jinak je zajímavé, že po nás chce ministr hospodářství asi 5 miliard odškodného.” “Ajaku, synu paprsku, je ta částka úplná?” vykřikl Don Macek. Pokjívka la Xa předešel Amanexexe, řka: “Bez obav, můj ministře. Jistě to není skutečné číslo.” Odmlčel se a dodal: “To bude určitě větší.” “Co si vlastně ten pitomý civilista myslí?” zvolal blbeček Bajucha. “Bez nás, bez armády. Ať žije Má strana!” Nikdo nic neřekl, nikdo nekomentoval, ale kyseliny neředěné jich popilo už pět. “Takže,” zachraptěl ministr války, “když oznámím Tygrovi... Když mu dám naději na úspěšnou válku s Puskem... Kurva, co mu mám vlastně říct?” Mlčka tíživá a drtící. “Myslím na podstatu problému. Dá se válčit s naší armádou? Válčit se dá vždycky. Historie svědčí pro. Tak tedy válčeme”, řekl Pokjívka. Odmlčel se. pokračoval: “Ale opatrně.” Zase se odmlčel. Dodal: “Ještě to zkusme Despotovi rozmluvit. Nějak diplomaticky. Přes někoho, komu na životě tak moc nezáleží.” “Ano!” “Ano!” Ano!” “Souhlasíme!” “Tak fajn,” zamnul si ruce Don Macek, “copak máte generále Oviri. Proč se hlásíte? Chcete něco říct?” “Ale chtěl jsem vám oznámit, že se již delší dobu hlásím.” “Ještě něco?” “Ne. Ne. Už nic.” Don Macek skrčil papíry, na které si kreslil během porady pod tíží Jobových zvěstí nahaté ženské. Jeho podvědomí se těžko vyrovnávalo s faktem, že je manželem Iry de la Mňaukandy, která do manželské postele často přinášela pach mnoha vojenských kocourů, ba i civilistů. “A nyní,” řekl, “projednáme zvýšení platů důstojníků generálního štábu. Kromě toho jsme nuceni - jak chceme - dohodnout se na novém veliteli Polovysoké vojenské akademie. Starý ředitel PVA Ooor utrpěl zranění v bordelu Markytánka. Teď je v sanatoriu nervovém. Až se vrátí, svěříme mu raketové vojsko. Nového velitele PVA potřebuje, protože se musí udělat zase nějací noví důstojníci.” “Nejvyšší čas,” usmál se Pokjívka la Xa. “A jelikož chceme pozvat na vznik nových lampasů i našeho tatíčka Despotu,” zvolal hlasem mocným ministr války, “tak se velice napijme! Ex pánové!” “Ex!” zařvaly hlasy propité. Jedenáctá kapitola pokračujeTyza a Rasputin šlapali statečně na kolech. Jelikož Ping Pong byl vzdálen od Tygřího Doupěte asi 20 až 60 tylometrů, byli na cestě dlouho, bylo odpoledne, pěkně svítilo sluníčko, oba byli notně zapoceni a jejich nitra se zmocňovala tupost a pocit podobný vzteku. Tygr si jaksi nemohl srovnat v hlavě, proč šlape na kole, a při sebevětším týrání mozkových laloků nebyl štont najít viníka. Ale nalezl ho Rasputin, je to napsáno (či řečeno) obrazně, avšak na fyzickou kondici střelce měl zhoubný vliv i při své muší váze. Rasputin tedy zaklel, kolo se zastavilo a střelec z něho slezl proklínaje kdeco. Despota jen to popatřil, nechal šlapání šlapáním a slezl na silnici rovněž... Asi deset minut hlučně popadli dech a těžce sípali, až Rasputin vyjekl: “Teď bys ho, holoubka, mohl klidně vézt ty. Já na něho dlabu. Je mi zapotřebí taková dřina? Síp, síp...” Tyzův pohled, bloumající po nebíčku, se svezl na Ťapuškina, jenž byl přivázán k rámu Rasputinova kola. Ministerský předseda měl v očích jedinou otázku: Hodí se mnou o zem, a nebo se dohodnou? Mluvit nemohl, protože měl roubík; jinak byl zabalen do papíru černé barvy. “Síp... Síp...Proč je v tom papíře?..Síp,” zeptal se král nechápavě. Rasputin se podíval na Ťapuškina a usmál se: “Ještě se ptej, alkoholiku. To byl tvůj nápad hrát si na pošťáky. On je spěšnina. Hele.” A sáhl Ťapuškinovi na zadek. “Tady má štempl a tady Madagaskar. Síp, síp..” “Když je spěšnina, ať spěchá po svých. Rozmotej ho.” Rasputin popojel s kolem k nejbližšímu stromu, opřel ho o kmen a předstíral práci. Za chvíli řekl: “Nemáš nůž? Je nějak zasukovaný.” Král přistoupil blíže a se zájmem přejížděl pohledem hned od tváře k nohám šéfa Kabinetu, hned zase zpátky. Oči Ťapuškina byly zoufalství samo. Tak blbě se netvářil ani Blériot, když poprvé vzlétl a přišlo mu, že může spadnout. “Kde bych vzal nůž, magore našlapaný. Ale zkus to rozstřílet. Vsaďme se, že něco trefíš.” Střelec č.l. zavrtěl hlavou a ukázal na nálepku s razítkem Hlavní pošty, kde stálo - SKLO - POZOR - nerozbít - POZOR - jedeš s tím šutrem! - POZOR - Willy tě vidí - SKLO -. Tyzovi zasvítila v očích alkoholická symfonie. “Ten má jistě BEBUOKAN!” Alkohol, či jeho vidina, ale hlavně jeho blízkost, dokáže divy zázračné. Za několik malých čtvrthodinek seděl Ťapuškin v příkopu a zkroušeně sledoval mocné hlty Despoty a střelce. “Nechte mi taky,” řekl první slova této kapitoly. “To víš. Hovno veliké. Já se s tebou táhnu a JEŠTĚ tě budu nalévat,” ušklíbl se Rasputin Tyza ale propadl mocnářskému idealismu a blahosklonně strčil téměř prázdnou láhev ministerskému předsedovi do pacek. “A nech mi trochu,” přikázal. Ťapuškin suverénně malý litr dorazil. “Jde pěšky,” vykřikl monarcha. Jenže do šéfa vlády vjela čipernost a než se Tygr s Rasputinem zmohli k akci, ujížděl na Tygrově kole. Věci někdy hovoří jasností úplnou. Rasputin PRVNÍ pochopil nebezpečí z prodlení a nemeškaje, vyskočil na své kolo. “Já ho všiváka dohoním,” křikl na Tygra a rychlostí 2km za hodinu spěchal k horizontu a kuckal smíchy. “Fajn, fajn,” řekl Tyza, jenž si uvědomil, že je již stěží toho dne uvidí. “Co se mnou bude. To je pěkná řiťka,” pravil s úsměvem kůře stromu, u něhož seděl. Ještě nepatrný časoprsk koukal za ujíždějícími, kteří se dali do zpěvu, ale pak ulehl a s myšlenkou na paniku Osixe spokojeně usnul. Probudil ho úder. Otevřel pochopitelně oči. Nad ním stál starší, ale statný chlapík s bičem v ruce. “Ty syčáku! Konečně tě mám, lumpe. Já to dám žrat mé třešně. Nacpal ses, pacholku tak, žes ani nestačil utéct. já tě...” Muž se rozpřáhl k další ráně, která však Tygra nezasáhla. Další řeč vedl násilník se zvrácenou hlavou. “Jedeš dolů, smrade,” křičel překvapeně. Tyza zaujal pohodlnější pozici ve větvích a blbě hleděl na chlapíka. “Krucinál! Mám tě snad prosit? Alou sem! Do basy půjdeš, parchante,” soptil ochránce třešní. Slůvko “basa” vyvolalo v Tyzově mozkovně plastické variace na téma: orosené láhve mindogradského piva Prašťák a temně kolorované siluety pochmurných budov Ping Pongu. Obojí znal - Prašťák dokonaleji. Věc nabyla konkrétnější podoby. Už skoro věděl, proč není v Tygřím Doupěti. Získal opět schopnost pronášet hlouposti. Řekl: “Dobrý den. Nemáš něco k pití, dědo?” Muž dole dostal slabý infarkt a rychle si sedl. “Odkud jsi utekl, příteli?” zajímal se později již vleže, protože mu zvrácená hlava činila potíže. Despota cítil potřebu pít. A čurat. Vyčural se. Chlapík vyletěl na packy a trefen podruhé šlakem, upadl o kus dál. Úpěl, ale vzpamatovav se, zvolal: “Kdo jsi, bestie?” Tyza se uchechtl ďábelsky, zrudl, jak tlačil, a řekl: “Máš kliku, že se mně nechce srat. No nevadí, snad příště. Vlastně... Poslouchej zmetku. Já jsem tvůj král Tygr de la Mňaukanda. A ty jsi můj poddaný. Zřejmě zemědělec; no nevadí, zavedu nevolnictví. Dobrý nápad, skutečně dobrý.” Muž pod stromem usedl a zapnul myšlení. Že je ten nahoře blázen, to se jevilo v jasné barvě. Řekl si, zblbnut mrtvičkami: Kdyby tak, nedej Ajak, člověk Tygra skutečně potkal, aby mu mohl říct, jak jsou blázince nutné. “Ech ty. Jak se teda jmenuješ?” zařval na Despotu. Tyza otázku přehlédl. Papal třešinky a střílel po chlápkovi peckami. Rozjařil se a kecal: “Nepochopím, který blbec zrušil nevolnictví. Hrubá chyba. Na venkově je tolik místa, tolik práce ušlechtilé. Však já do toho vnesu světlo méstranické... Máš bídný postřeh. Kdybys byl nevolníkem, tak jsi jinak vycvičen...” “Vyzývám tě naposledy... Slez!” nedal se obránce úrody vyvést z míry. Tygr na něho vyplázl jazyk, vyšplhal ještě výš a za dvě minuty spal. Procitl, až když padal i se stromem. Uvědomil si, že zvuk seker a pil nepatřil do snu. Nepoddajný chlapík se vrátil s pomocníky. I tak se dá chránit majetek. Třináctá podkapitolaTajná služba - to je něco tajného. Něco, o čem se ví, ale neví se nic určitého. Tajná služba je na světě zrovna tak dlouho jako chlast, prostituce, vojevůdci a hlad. Tajná služba pátrá po všem a všude a furt. I neandertálci měli své fundované špiony, kteří se rádi toulali v čase. Jedna skupina se dostala i do XX. století. Když se vrátili a vyslechla je rada starších, bylo vše jasné. Neandertálci radši vymřeli. Není doby nám známé bez tajné služby. Už Bible praví, jak jeden agent jménem Daniel pykal za špionáž v jámě lvové. Perští velekrálové měli své “oči”. Z jedné pyramidy je znám nápis, který vykládá o tom, jak se jeden farao rozlítil na své zpravodaje, když nezjistili, z čeho se vyrábí pitomé železo. Měl jedinou železnou dýku, a chtěl válčit. Chudáci agenti. Perfektní tajnou službu měli křesťané. Kam přišla, tam hořely hranice. Kdyby Caesar vyslechl svého špiona Artemidórose, nestal by se příborníkem. Slušně fungovala tajná služba staré Byzancie. Je znám likvidační případ Kallinikos. Podobně akce neapolské rozvědky, jež obětavě zavraždila jistého Franciska Dattila. Vynalezl středověký “fosgen” a nabídl ho Benátkám. Před vojsky Velkého chána poslušně klusala tajná služba. A co by byl bez tajné služby Napoleon? O moderní době je zbytečné mluvit v příkladech. Výsledky tajných služeb jsou markantní a všudypřítomné. Rovněž tak fiaska a hlouposti. Těch je naštěstí víc - ovšem vždycky k neštěstí někoho jiného. Třeba jednoho člověka, skupiny, národů, rasy... Tajné služby jsou všude: ve vaší posteli, telefonu, v kanále i ve vesmíru. Tajná služba dává pokyn k povstání, k útoku, k atentátu, k odstranění. Na omyly zpravodajců platí každý stát, i ten nejmenší, takové finanční prostředky, že několikrát převyšují státní subvence na rozvoj školství, kultury, zdravotnictví a sportu dohromady. To vše se zdůvodňuje potřebností špionáže v současném světě, nebo, a to je kouzelné, se tajná služba jednoduše zapírá. Tymy nezapírá nic. Tymy má svůj ČIKŤAP. Již hodně expertů lámalo své závity na tomto názvu. Puská rozvědka Züchr dokonce jeden čas vedla ve svém zdůvodnění rozpočtu oddělení, které se výlučně zabývalo oním ČIKŤAP. V Züchru se tomu odboru říkalo “trestní”. Puští agenti šedivěli, plešatěli a stříleli se v marné snaze přijít věci na kloub. Lyon Ťax v jednom seržejovském tt napsal, že ČIKŤAP nevyjadřuje nic zvláštního, co by stálo za peníze, a je-li vyjádřením něčeho, pak jedině ožralstvím těch nahoře. Možná měl pravdu. Dostal deset let. Budova ČIKŤAPU je postavena na konci Tygrogradu, září zlatou barvou a ve dne v noci přitahuje svou magickou silou zraky kolemjdoucích (turistická stezka!) obrovský nápis ČIKŤAP, který v noci svítí a upozorňuje na sebe jako nějaký luxusní bordel. V místnostech tajemného domu (a těch je takové množství, že často i ostřílení čikťapáci usednou na záchod, aby v klidu promysleli další směr pátrání) se sbíhají provazce informací z celého světa, ba i z Tymy. Vlezme tam za účelem seznámení. Mineme dveře, na nichž je cedulka bez zvláštních konspiračních zámyslů: Zde úřaduje Perry, vedoucí atentátnického oddělení. Od 10.00 do 14,00 hod. KLEPEJTE. Jdeme po zelené šipce, u níž je v silném Vysvětlíku napsáno: Směr Ax de la Načičiči. Ax je typický případ šedé eminence. Je to takový páter Josef. Takový Walsingham, Mazarin, Harley... Jsme v jeho pracovně, nikdo, tu není, a proto si pustíme magnetofon. Nahrávka ze včerejška. To tu Ax byl a seděl ve svém černém křesle; zkoumavě sledoval vedoucího Informačního oddělení pro Tygrograd (IOD) Paliče. Mimo ně se zde nacházeli: vedoucí šéf Výzvědného oddělení (VYO) Homut a jeho podšéf Raxf, dále šéf Kontrašpionážního oddělení (KOO) Maxka, jenž proslul výrokem, že Japonci nemohou mít své vyzvědače jinde než v Asii, protože v jiných částech světa by je hravě odhalili. A ve svém Fyziognomickém rozboru pro potřeby ČIKŤAPU uvedl, že pro Tymáky je velmi těžké vyzvídat mezi černochy. Se svým rozborem se zúčastnil Vojskové literární soutěže; dostal tři vyznamenání. První za to, že je jeho sestra ženou Axe de la Nač., druhé za to, že má za ženu sestru Axe de la Načičiči, a třetí za překvapivý fakt, že jeho knížka se zúčastnila soutěže jako jediná. V pracovně podšéfa ležel i Škrtič, bývalý kasař předělaný na atentátníka. A vůbec jich tam bylo hodně. Rozmluva nevázla. Pouštím magnetofon: Ax dlN: “Musíme zvýšit kritéria pro tajnost!” Palič: “Ano. Pracujeme na nových razítkách.” Ax dlN: “No to je skvělé.” Homut: “Slova našeho podšéfa jsou zavazující. Jistě my všichni horujeme pro to, aby se nic neprovalilo, aby vše bylo v nejpřísnější tajnosti, aby svět netušil, že všude se plíží naše stíny.” “Ale pánové (“Kompatrioti!” řekl Maxka Faxka) ...” “… ale pánové a kompatriote! Jak pracovat, když jsou v našich řadách taková hovada, jako ti dva agenti Xal a Rumpel, které odhalily bezpečnostní orgány Sideruchu.” Ax dlN: “Doufám, že nebudeme kompromitováni. Zase ten Sideruch!” Homut: “Všecko zapřeme. O ničem nevíme.” Ax dlN: “Jakými kanály jim byly doručovány pokyny?” Raxf: “Běžnými. Náš specialista se proplížil za hranice a odevzdal příkaz v dopise přímo přes Sider-post, aby byl na místě včas.” Ax dlN: (strašně bolestný úsměv). Homut: (shovívavě) “Bez obav, šéfe. Adresa byla zašifrovaná.” Ax dlN: “Ajak!..” Rax: “Normálně.” Ax de la Načičiči se zhluboka napil. Ostatní jej bleskurychle kopírovali. Podšéf IOD Hujx se dal do zpěvu. Dostal facku od Perryho a zbytek porady prožil v přemetech. Homut: (plesknutí po čele nízkém) “Kruci, myslím, že jsem zapomněl dat zašifrovat adresu odesilatele - ČIKŤAP, Tygrograd, Turistická třída č.5. Já blb!” Ax dlN: “Ty blb!” Všichni: “On blb!” Raxf: “On génius. Toť matení nepřítele!” Ax dlN: “Co dál?” Maxka: “Dál nechápu, jak mohla siderušská bezpečnost odhalit ty dva zpravodajce. Japonci to přece nebyli.” Homut: “Ale byli to alkoholici.” Rax: “To určitě. Sám jsem je vybíral.” Ax de la Načičiči si zase chlastl co nejvíc. “Kde je Sentela la Mňau (druhý podšéf ČIKŤAPU a vedoucí Delikátního a stíhacího oddělení - DASO - p.a.)?” Bob Šeriden (podvedoucí DASO): “Ále je to bordel. Byli jsme v Helvetii po stopách Pardála a Leoparda. Včera jsme se vrátili a jak na potvoru jsme v bordelu Mata Hari narazili na Axiho z tt. Ti pitomci otiskli zprávu o Pietro Pimanim. Neuvěřitelné! Co dělá ÚPKoV? Poletucha - poletuch je starý blbec... Sentela sebral pět agentů a odjel do Latinie. Nechápu ovšem, proč je tady Perry? Ty vole atentátnický, ty máš být v Romo s odbíjenkáři”. Perry di Ry (šéf AO): “Odbíjenkáři na nás nepočkali. Sotva jsme stačili hodit do posledního vagónu časovanou pumu. Jsem atentátník, ne běžec.” Ax dlN: “Zase průser ...” “A ne poslední,” zvolal vstoupivší Čapačx šéf dešifrovacího a šifrovacího oddělení (DAŠO). “Přátelé,” pokračoval Čapačx hlasem vibrujícím zoufalstvím, “rozluštil jsem neobyčejné množství zpráv našich agentů. Dokonce jsem často i sám sem tam něco zašifroval tak, aby se to dalo rozluštit. (Nabral dech). Ale tato zpráva je nad mé síly! Ten blbec, kterého máme v Patakonii. Ten hňup s diplomatickou imunitou. To zvíře Alba X si vymyslel patrně nějakou SVOU šifru. (Nabral dech). Proč takové voly posíláme na klíčová místa? Kretén jeden. Tomuhle se říká hovado na n-tou. Idiot, vynalezne novou šifru, starou zapomene… a NÁM ji pošle. (Nabral dech). Co s tím? S tím nejde pohnout! To je nedešifrovatelné! Och, mňau... je to nad lidské síly.” Ax natáhl ruku pěstěnou a vyžádal si papír, který Čapačx křečovitě svíral v ťapce zrzavé. Nešťastný dešifrovák listinu odevzdal a odkutálel se stranou, neboť jej srazil cvičící Hujx. Ax dlN: (hlasitá četba) “Druzi moji! Dovolte, abych vám předem svého dopisu zaslal mnoho srdečných pozdravů a krásných vzpomínek. Je tu pěkně. Patakonská flotila se potuluje v klidném oceáně. Prezident Patakonie byl sesazen. Na jeho místo, jak jsem vypátral, nastoupí někdo jiný. Jinak je tu příjemně. V rámci náročných konspiračních směrnic neuvádím přímou adresu a posílám svou závažnou zprávu přes kurýra v Pusku. Až zase něco podstatného vypátrám, ozvu se. Alba X.” Ax otočil papír a pokračoval v četbě, silně ztráceje růžovou barvu v obličeji: “Köningštrase - Makse Šégla 63/25 - k rukám kurýra ČIKŤAPU Amunixe fon Von.” Podšéf ČIKŤAPU přelétl přítomné melancholickým pohledem a tiše zašeptal: “Ještě je zde napsáno: Zdravíme ČIKŤAP! Züchr Pusko.” “Ech,” vyskočil Homut, “dostali nás, někdo zradil.” Ax se zase napil a zvláštně zasténal: “Opravdu, TOHLE není třeba dešifrovat!” “No vida,” prohodil Škrtič, “a pak se domýšlejme, co se v Patakonii děje. Kde to vlastně je?” “Humor má dar dobírat se pravdy bez vědy i náboženství, ale bez alkoholu ne!” zamňaukal Ax de la Načičiči a hodil do sebe litr BEBUOKANU. Čapačx, sedící v koutě a čiperně chlastající, vykřikl: “Já mu dám dělat si z nás srandu a posílat nám pozdravy od puské tajné služby.” Načičiči vytáhl revolver vzor 188, chvíli si Čapačxe měřil, ale potom řekl místo výstřelu: “Trojúhelník je trojúhelník, i kdybych se posral.” “Na zdraví,” zařval Čapačx. “Je tu smutno!” “Kde je vlastně Mourek. Kde je náš vůdce po křivých stezkách?” zeptal se Homut. “Někde v hospodě, nebo za kurvama,” odvětil Škrtič lítostivě. “Abych nezapomněl,” těžce řekl Palič, “rád bych sdělil své poznatky z Tygrogradu, dokud je mi rozumět. Děkuji za slovo. Jedeš Hujxi! Tak... My jsme tajně, pomocí nástěnných novin tak pind/áme a nejrůznějších prokrálovských vyhlášek, které jsme připevnili nenápadně na hospody, obchody a Minaret, zjišťovali procento oblíbenosti mocnáře a Mé strany. Dlouho jsme nic nepodnikli, kromě zatčení nějakého buprofesora, který ty vyhlášky strhával a ukrýval do kapes. Řekl nám, inteligent připosraný, že je chtěl použít jako jedinečný materiál při výuce o lidové tvořivosti na své škole. Hovno použije, kňučí v Ťurmě. Faktem zůstává, že lidová tvořivost byla nesmírně zajímavá. Například tady (vytáhl papír): I když jsem negramotný, píši, že Tygr je vůl. Naše naděje, počítající s jedním nebo víceméně méně pachateli, se scvrkly po hodině pozorování na minimum. Zábava nepředstavitelná. Kdo neuměl psát, tak si něco podobného napsat nechal, a když ne, tak si aspoň na tak pin/dáme plivl. Jeden náš člověk, mnou navedený, napsal na vyhlášku “Ať žije Má strana” a dostal takovou po hubě, že zastavil na půl hodiny dopravu na křižovatce, kam dopadl. Nálada lidu neodpovídá představám o nadšení. Když se shromáždění u tak pind/áme začalo nebezpečně podobat demonstraci, zakročili jsme rázně. U Minaretu jsme do toho vpadli a ve vzniklé vřavě se nám podařilo zatknout deset lidí. Dva slepci, dva na vozítku pro tělesně vadné, jeden invalida, co o nás rozmlátil protézu, a pět agentů provokatérů - to je výsledek promyšleného zátahu. Chtělo by to razii. Hledal jsem Mourka, aby Tygrovi domluvil, jenže nevím, zda Mourek vůbec existuje. Tyza je rovněž pryč, Osix je tele a velitel policie, ta svině Merx, se dal slyšet, že bez příkazu od nezvěstného ministra vnitra, nebude nikam posílat své lidi, prý již tak dost mlácené. Navíc se objevují mezi intelektuály, které jsme nestačili pozavírat, podivné tendence. Chtějí jakousi Univerzitu a zrušení ÚPKoV, neboli cenzury, jak protiústavně nazývají tuto instituci. Na tak pind/áme se objevily požadavky ilegálních redakcí některých časopisů. Prý tt buď nevychází, nebo je zaprodaný vládě. Jeden by se z toho posral radostí. Pakáž jedna inteligentská.” “To je z toho, že tolik lidí studovalo. Jak může studovaný člověk šířit ideály méstranismu. Knihy přinášejí jenom zlo. Vzdělaný kocour buď krade, nebo pomlouvá,” blekotal Homut, otřesený náladou veřejnosti. “Co to žvatláš, Homute,” ozval se se Ax, “profesor Zajíček studoval - a jaký je to méstraník!” “Aby nebyl, když má tak vysokou funkci,” opovržlivě odfrkl do poháru Homut. “A není to snad cesta, jak uspokojit? Musíme se nad touto slabinou odpůrců zamyslet,” děl Načičiči a učinil poznámku tužkou. “Všechno jsou to žvásty. Věřme Velikému Učení. Já osobně si myslím vážně, že jedna válčička to spraví,” vykřikl Raxf. “Skutečně,” řekl hlasem plným ironie podšéf ČIKŤAPU, “nejvyšší čas. Na poslední Velké manévry jsem podle Chajakerových informací vyslal 120 agentů. Chajakter se na své štěstí ještě neukázal. Ale naši agenti se vrátili již předevčírem. Žádné manévry nebyly tam, kde byli oni. Chajakter je zvíře!” “Nu což. Udělejme pár atentátů,” zvolal Škrtič. “Hlupáku,” usadil ho Homut. “Apropos,” ozval se Maxk, “v Galii nám zastřelili tři vyzvědače.” Ax de la Načičiči se podezíravě podíval kolem sebe, ztišil hlas do šepotu a řekl: “O tom pomlčte, přátelé. Hlavně před Despotou a jeho blbečky. Hned by chtěl s Galií válčit. Dost na tom, že si chce začít s Puskem. Máme co dělat, aby dostal rozum. Opakuji: Mlčet!” “Neutajíme věc tuto,” skepticky pronesl Palič, “Galie poslala králi oficiální nótu.” Ax ulehčeně vydechl: “Výborně. V životě se o tom nedoví. Xurma di Xarma je náš člověk.” Pak se podšéf vztyčil, počkal až proletí kolem Hujx, přešel celou kancelář, u dveří tiše naslouchal a nakonec prohlásil: “Pánové a kompatriote! Musím vám oznámit nové, nikým neslyšené novinky. Pojďte blíž ke mně, jsou to informace top sacra. Zavřete oči a zacpěte si uši. Poslouchejte!” A když se kolem něho shromáždili jeho podřízení příslušníci tajné mocnosti, měl dlouhý monolog. Nebudu vás s jeho obsahem seznamovat, byl tam Noxram, maskovaný za magnetofon. Odkazuji čtenáře na jeho seriál Tajné služby a službičky státu Tymy, který začne vycházet v tt od čísla l6. Jedenáctá kapitola pokračujeA touto větou končí. << OBSAH >> |