<< OBSAH >>

Karel H o f f

T + Ť aneb Jak Ťapuškin nalezl smysl života na dvoře krále Tygra

Kapitola první

Jak Tygr de la Mňaukanda pamatoval na budoucnost a učinil svého druha Ťápuškina de la Ťap ministerským předsedou své vlády

Tygr de la Mňaukanda mrzutě přelétl pohledem přítomné příbuzné a řekl: “Vláda musí být jednotná. Pevná. Proto budu králem, prvním a jediným tajemníkem Mé strany, šéfem tajné služby a vrchním velitelem ozbrojených sil. Vy budete ministři a podobně. Různých institucí pro vás je a nebo se udělá. Kuš! Nespi, Bábinský, stupide hvězdný!”

“Ohohoho,” ozvalo se pobavené zvolání příbuzných a všichni zaševelili veselím. Usměvavý Vrah de la Mňaukanda začal zvracet umně.

Tygr moudře mlčel a po chvilce dlouhé, kdy se ozývalo jen bublání, jak to všechno chlastalo přímo z lahví, pokračoval mile: “Nuže, zde je papír, kde se dobrovolně vyjádříte podpisem. Analfabeti typu Willyho drápky otisknou.”

Povstal bratr jeho Mourek a pravil přemáhaje růžovou opilost: “Prd otiskneme a ne drápky nabroušené, lejno podepíšeme písmem kostrbatým. Buď budeš jenom král, který bude držet žezlo a hubu, a nebo nebudeš nic, maximálně nějaký ministr osvěty. Holenku, nežertuj!”

“Já budu král!” zařval Pedro de la Mňaukanda a hned, jak se ozval výsměšný ryk, dal se do škrcení Ochlastoviče de la Mňaukanda. Postižený nelenil a vrazil mu facku, načež Pedro po něm švihl pěstí a pěkně rubl Dona Quichota de la Mňaukanda, jenž šel okamžitě k zemi i s ubrusem a spoustou sklenic a lahví a lahvisek.

Spor o královské křeslo ztratil svou přitažlivost: královští příbuzní se plazili po zemi a zachraňovali všechno tekuté.

Nyní mohly dva údy rodu dlM nerušeně rozdělit nejdůležitější funkce nutné pro zdárný chod státu. Prozíravost hněte vyvolené, oni drželi své lahve v rukou. Po rozverné konverzaci se Tygr stal Despotou státu Tymy v mezích svých schopností a Mourek se jmenoval šéfem tajné služby s poetickým názvem ČIKŤAP¹⁾. K otázce ministerského předsedy se mezi nimi rozpředla tato debata.

“Budu to já, protože TO musíme zcentralizovat, aby ufONI neječeli,” děl Mourek ledabyle blijící za věšák.

“Kdepak, budu to já. Když centralizovat, tak pořádně,” odvětil Tyza.

Chvíli chmurně sledovali své chlastající příbuzenstvo.

“A co kdyby to byl někdo jiný?” (to Mourek).

(Teď Tygr): “Ale žádný připosraný vzdělanec. Svatý viselče, jenom to ne!”

Mourek (ironický checht): “Když ne vzdělanec - tak potom máme neomezený výběr mezi členy naší rodiny.”

“Ale úplný blb to také nemůže být,” pravil Tygr hloubavě.

“Zajisté. Ministerský předseda by měl umět číst a psát.”

Tygr (kategoricky): “Hovadina! Zbytečný přepych! Chtěl by dva platy!! Já znám chlapíka, který umí jenom psát.”

“Sem s ním!” zaječel Mourek šťastně.

Tygr sáhl pod stůl a s hekáním, neúměrným vynaložené námaze, vytáhl něco strašně umouněné, zablité a poplivané. Mourek překvapením prdl: “Co je to za lochnesku? Při kulkách Ajakových¹⁾...”

“Milý bratře, tento hadr nejapný je Ťapuškin de la Ťap, premiér Tymy a osobní tajemník krále!”

“Krucišibenice, ani bych ho kluka nepoznal. Je to ale ozdoba!”

Ťapuškin držel hubu.

Když se příbuzní dali trochu dohromady, oznámil Despota slavnostně jméno ministra války. Stal se jím Don Macek de la Moč, vášnivý sběratel knoflíků. Nikdo z Mňaukandovců proti této volbě neprotestoval, protože Tygr rozumně zdůvodnil své rozhodnutí. Děl kocour prohnaný, že někdo musí být potrestán, když se prohraje nějaká ta válčička. Don Macek, nekonečně blbý packoň, nereagoval na škodolibé pohledy a poznámky příbuzných své ženy a dál se věnoval třídění jedinečné sbírky knoflíků, s níž dosáhl již nejednoho lékařského potvrzení o nepříčetnosti.

Přesto byly k tomuto bodu rozpravy vzneseny námitky od tří opilců - Vraha, Lotra a Ochlastoviče, kteří sice souhlasili s tím, aby byl někdo potrestán, ale chtěli vědět něco více o výši případného trestu. Tyza, zle zaskočený takovou logikou, si je mlčky prohlížel do trapna a pak se zeptal, zdali dotaz vznášející znají význam slova derelikce. Vrah ležérně pravil, že jej cizí slova nezajímají. Ochlastovič vykřikl, že ve víně je pravda ne ve slovnících hanebné inteligence, a sklidil bouřlivý potlesk na otevřené scéně. Naproti tomu Lotr neřekl vůbec nic a zarputile se snažil po Tygrovi vystřelit z imaginární pistole. Reakce těchto hochů těžce ovlivnila život v Tymy, protože jejím výsledkem byl výkřik lugala: “Stáváte se soudci nejnejvyššími!”

A tím propuklo Velké Rozdávání Karet.

Don Quichot se stal ministrem vnitra. Dostal na starost policii, věznice, útulky nezletilých kurviček, útulky zletilých kurev a Spolek pro emancipaci tymáckých paní a dvou panen na území hlavního města.

Ministerstvo hospodářství spadlo do klína dvěma sympatickým kocourům Leopardovi a Pardálovi. Měli se ve své významné funkci doplňovat, ale velice brzy se ukázalo, že na celou ekonomiku kašlali a specializovali se na velkolepé krádeže, před kterými by zbledli závistí i bratři Sklarkové, ba i tuneláři z Čech. Ovšem s tím se počítalo, a proto byli zvoleni bez námitek pléna.

Ministrem pošt a spojů byl jmenován mladý atlet Willy dlM. Prohlásil upřímně, že nerozumí ani názvu, ne tak ministerstvu, a byl nazván mladým volem. Tomu ovšem rozuměl dobře a v sále se rozpoutala maličká rvačka. Mydlili se s chutí a mnozí s radostí v duši.

Po hodinovém cloumání a casnování oznámil Tygr král, že Bábinský dlM je na vlastní žádost ministrem Minaretu. Většinou nikdo z přítomných nevěděl, co se děje a co to vlastně ten Minaret je. Nevědomost se řešila rychlým odsouhlasením.

Ministrem zahraničních věcí byl vyhlášen Mňauk dlM, který hrál aktivně fotbal za AC Tymy a z toho titulu žádal, aby byl i ministrem sportu a her, neboť politika a hra jedno jsou (jak Mňauk děl). Stal se dvojnásobným ministrem.

Zbývající Mňaukandovci škemrali o vojenské funkce. Tyza prohlásil, že se podobné rozumnosti nenadál, a tak se Pedro dlM stal kontavíceadmirálem a Blesk, z téže rodiny, pak maršálem tankových a jiných oplechovaných vojsk.

Zbytek Mňaukandovců nebyl přítomen a stejně si Despota nemohl vzpomenout na jiná ministerstva. Do rozhazovačnosti napitý Mourek prohlásil mezi dvěma blijanci, že to vůbec nevadí, když se příbuzní toulají po střechách, oni se jistě objeví a zatím ať ta křesla dostanou jiní, ať žije demokracie!

Tyza uložil hbitě tuto choulostivou záležitost za Ťapuškinovo triko. Starý dadaista jeho příkaz nereflektoval a Tymy dlouho postrádalo mnohá důležitá ministerstva.

První podkapitola

Mňaukandovci se dostali k moci po Seržejovcích 1), které panování v planém víně přestalo bavit.

OBSAH >>